Článek
Komerční charakter posledních let Staročeské pouti v Ústí nad Orlicí ztratil zcela podobu První pouťové zábavy z 15. srpna 1925 a stal se pestrým, barevným a hlučným lunaparkem. K návratu Ústecké staročeské pouti k starým původním kořenům přispělo 100. výročí vzniku samostatného Československa, kdy tato akce byla pojata jako důstojná součást těchto oslav.
Prostor Mírového náměstí a jeho okolí nezaplnily tentokrát adrenalinové atrakce kosmického světa - Tornádo, Kamikaze, helikoptéry, ale nehlučné houpačky a kolotoče, navíc bez elektřiny, poháněné pouze lidskou silou. I jejich názvy jako hlavotoč, kotrmelčák a nahlédnutí do exotiky zvířecích lodiček a velbloudího houpáku přinášelo patřičné vzrušení.
Zajímavý byl i pohled na historický kolotoč, uváděný do pohybu lidskou obsluhou pomocí závaží a pytlů s pískem, nechyběl ani kotrmelčák, připomínající v té době ještě neznámý výcvik kosmonautů, kdy jeho vyzkoušení nakonec neodolal ani muž pokročilejšího věku.
Hlavotoč byl doménou mládí, kdy vyžadoval zvládnout orientaci po roztočení na sedačce a přejití úzkého prkna. Naproti tomu k obsluze dětského kolotoče bylo potřeba fyzické zdatnosti principála, kdy se při jeho ručním uvedení do provozu pěkně proběhl. Jednodušší byl na ovládání velice zajímavý, dřevěnými koníky vybavený, kolotoč pro nejmenší děti.
A tak mimo nezvyklosti pohybu mnohých atrakcí bylo co obdivovat na vynalézavosti a umu našich předků.
I střelnice doznaly změny. Tradičně zůstala zachována střelba ze vzduchovky, jen bývalé papírové růže z pouti byly nahrazeny plyšovými zvířátky a přibyla neobvyklá střelba z kuše. Naprosto pak chyběla veškerá elektrická kola štěstí.
O to více se rozléhalo volání: „Hola, hola, kolo štěstí ústeckých hasičů vás volá. Za pouhých 20 kaček nabízí bílé či červené víno dobrých značek.” Hypnotizující pohledy na zastavující se ručičku kola štěstí byly výsledkem zakoupení losu.
Dalším příspěvkem hasičů, jejichž ústecký Sbor dobrovolných hasičů (dříve požárníků) se od 50. let minulého století aktivně podílí na konání pouti, je stanová instalace Hasičské hospody se stínem a nabídkou nápojů.
Tradičním pouťovým občerstvením se stalo opékání buřtů, které zajišťují místní skauti a další české mastné výrobky nabízené na stáncích. Na pouti ovšem nesmí chybět ani sladkosti. I zde došlo ke změně, zmizel popcorn a langoše, byl však dostatek pouťových koláčů všech velikostí. Zároveň nechyběly ani různé drobné cukrovinky a perníková srdce i s vyžádaným nápisem na počkání.
Nabídku pak doplnilo různé drobné zboží jako koření, bylinky, proutěné košíky, dřevěné nářadí, hračky a knihy.
První ústecké pouti v roce 1925 se účastnilo kolem 3,5 tisíce platících návštěvníků, i na letošní, která měla vstup zdarma, bylo do ukončení o 20. hodině večerní stále plno. Otevřenou otázkou zůstává, zda letošní změna 93. ročníku se stane novou tradicí, či v hodnocení občanů vyhraje schéma posledních let.
