Článek
Současně s českou premiérou hry O klucích aneb Jsem kuchta se na jevišti objevujete také v dalších několika titulech. V čem tato poslední inscenace liší od těch ostatních?
Před "Kuchtami" jsem naposledy, co se divadelního procesu týče, intenzivně pracoval s Jakubem Korčákem na hrabalovském představení Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Tam šlo ale jednak o úplně odlišný typ textu, tak také o jiný způsob práce. Na rozdíl od hry O klucích aneb Jsem kuchta jsme v hrabalovském kusu neustále do publika sázeli intenzivní filozofické texty, prodchnuté skutečnou krásou slova s hlubokým duchovním přesahem. Všem čtyřem hercům bylo věkově přes čtyřicet, zkoušeli jsme velmi koncentrovaně. Také ve dvou dalších představeních, které v současnosti hraju, v hudebních činohrách Everyman a Leviatan, jde o výsostná témata duchovní povahy.
Jaká byla práce a atmosféra v týmu kolem režiséra Romana Urbance?
Příprava inscenace, jakož i charakter samotného textu O klucích aneb Jsem kuchta byly od všech zmíněných her diametrálně odlišné. Atmosféra agresivity a rozpadu jakýchkoli hodnot je zde logicky vyjadřována příslušným jazykem a dynamickými jevištními akcemi. Celé představení je charakterizované prudkými střihy a jedině herečka Dana Pešková a já ve svých postavách zajišťujeme jakýsi "usměrňující" dospělý protipól pěti pubertálním rozjívencům, schopných v důsledku i vraždy.
Co se týče pracovního procesu, měli jsme mnohem méně zkoušek, než je obvyklé, bylo nutno přizpůsobovat se školním povinnostem hlavních aktérů, studentů hereckého oddělení konzervatoře. Moc jsem jim fandil a fandím v tom, jak se s celou prací na "Kuchtách" poprali. Ono opravdu není nic lehkého být celý den ve škole a pak místo odpočinku jít zkoušet představení, ve kterém máte odehrát nezanedbatelné party.
Všichni kolegové mě ve svých postavách velmi baví a jak už jsem řekl, fandím jim. A to je v rámci naší inscenace míněno i směrem do budoucna, protože byť je po premiéře, výsledný tvar se ještě v jednotlivostech určitě bude formou vhodné improvizace do budoucna měnit. Všem zúčastněným děkuju za míru velkého osobního nasazení, ono ostatně ani nelze jinak, pokud má "o něco jít". Daně Peškové a režiséru Romanu Urbancovi pak děkuju také za lidské, až skoro rodinné zázemí, které zejména mladým kolegům byli ochotni poskytnout.
Jaké byly reakce po dvou pražských premiérách?
Neměl jsem zatím šanci popovídat si s dostatečným vzorkem diváků, ale bylo mi i stran mých kolegů doloženo, že škála reakcí je vskutku pestrá. Od naprostého odsouzení dílčích vulgarit, obsažených v textové složce inscenace, až k velkému obdivu jednotlivých hereckých výkonů. Znovu ale opakuju. Máme za sebou teprve dvě představení a já věřím, že repríz bude požehnaně. A já jim - a nám všem - přeju v tomto okamžiku hodně zdaru a štěstí do budoucna.
