Hlavní obsah

Hasištejn, skála nenávisti, byla sídlem jednoho z našich největších humanistů

• Aktualizováno
Novinky, Vratislav Konečný

Třebaže hrad zbudoval Bohuslav Boreš z Oseka na příkaz Jana Lucemburského k ostraze severozápadní hranice a bydlel tu jeden z nejvzdělanějších středověkých učenců Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, je pověst o jeho jméně tuze pěkná.

Foto: Vratislav Konečný

předsunutá bašta

Článek

Další zazděná skoropanna

V době avarských nájezdů odjel hradní pán do války, doma zanechal dceru, jejíž nevinnost měl střežit hradní kaplan. Dcera ale byla značně veselá, a tak se radovala s každým, kdo jí přišel do rány. Když se otec nevracel, myslela, že padl, svolila ke sňatku s jakýmsi dobrodruhem. Samozřejmě se rytíř vrátil, zhrozil se, co mu holka provedla, a nechal ji zazdít. Chudáka kaplana probodl mečem. Nakonec vsedl na kůň, jak se v bajkách píše, a skočil ze skály. Předtím rozdal majetek. Hrad byl opuštěn a místu se začalo říkat Hassenstein - Skála nenávisti.

Nebýt Karsche...

V reálu to vypadalo jinak. Ruina, kterou před desítkami let (1891 - 1892) zachránil továrník a mecenáš Emanuel Karsch, patří přilehlé obci Místo. Namístě je třeba podotknout, že se Místní snaží, seč síly a finance stačí, hrad nejen udržet, ale i opravovat.

Karsch nechal u hradu postavit výletní hostinec, ten v roce 1976 vyhořel, po něm přišel další zdroj pokrmů a pití, jehož obliba spolu s ustupující hygienou klesala. Minulý rok ho raději zavřeli, ale občerstvit se dá u pokladny.

Vysoká obranná věž slouží jako rozhledna, pod sebou uvidíte části hradních paláců a hradeb, samozřejmě i moderní pevnost v podobě dýmajících komínů a chladírenských věží prunéřovské elektrárny.

Když se Chudý stane boháčem

Za vlády Václava IV. byl hrad v zástavě, králové majetek pronajímali jako na běžícím pásu, pokladna byla stále prázdná. Hasištejn od krále obdržel za věrné služby nejvyšší královský písař Michal Chudý.

Musel ho ale nejprve vojensky obsadit. Hrad zmodernizoval, postavil další obranné prvky. Byl to člověk prozíravý, ekonomicky myslící, zbohatl a zakoupil Mělnicku ves Lobkovice. Lobkovicové byli na scéně. Nejvýznamnější byl Bohuslav Lobkovický, pán na Hasištejně (asi 1461 - 1510).

Cestoval, psal, chtěl se stát biskupem v Olomouci. Ale z toho sešlo, takže se věnoval svému hradu, který zvelebil a vybudoval i předsunuté opevnění, věž stojí nad  parkovištěm. Na Hasištejně se scházeli renesanční učenci, rozsáhlá knihovna čítala přes 800 titulů. To bylo slušné jmění. Po jejím převezení do Chomutova ji téměř celou zničil požár.

Po Bohuslavově smrti připadl hrad jeho sourozencům, nakonec v roce 1606 královské komoře. Patřil Rudolfu II., Štampachům, Martinicům, za nich Hasištejn již chátral. Po třicetileté válce hrad zpustl, nakonec ho začali rozebírat na stavební materiál. Ještě že nerozebrali věž.

Bohuslav byl pochován v Přísečnici, městečku na hřebeni Krušných hor, dnes je zatopeno vodní nádrží.

Lobkovické heslo Popel jsem a popel budu nemá se severočeským dolováním nic společného. Získali ho po strýci Janu Popelovi, který hrad  spravoval, když byl Bohuslav a jeho bratři malými caparty.

Na zdech hradu jsou dvě desky upomínající na pobyt krále básníků - J. W. Goethe sjezdil celé pohoří.

Hasištejn je mezi hrady Krušných hor i Podkrušnohoří výjimečný svou zachovalostí.

Reklama

Výběr článků

Načítám