Článek
Pohádka Tři oříšky pro Popelku je po desetiletí velmi populární nejen u nás, ale i u našich západních sousedů, a tak habartovské žáky ani příliš nepřekvapilo, když jim z Německa dorazil na CD právě tento hudební podklad. Vše ostatní již bylo ale docela na nich samotných. Společnými silami vymýšleli choreografii a o velkých přestávkách a leckdy i po vyučování nacvičovali svůj několikaminutový tanec.
Ve středu zamířili habartovští tanečníci do Lengenfeldu poprvé, aby podstoupili generální zkoušku a aby si udělali představu o celém představení. Při opakovaném nácviku zde strávili takřka celý den a unavení, ale připravení se pak vraceli do Habartova.
Den D nastal o dva dny později, tedy v pátek 8. prosince, na kdy byla naplánována obě vystoupení pro veřejnost. To první začínalo v 15:30 a to druhé o dvě hodiny později. Je samozřejmé, že ve vyprodaném hledišti mezi diváky nemohla chybět ani malá delegace z Habartova, která vyjela zhlédnout snažení účinkujících v reprezentativním složení. V jejím čele byl starosta Habartova Petr Janura, ředitel ZŠ Habartov Václav Riedl, předseda Komise pro sport a kulturu Aleš Plevka a v roli tlumočnice sekretářka školy Irena Zemková.
Pro výše uvedené to byla mimo jiné i příležitost seznámit se s novou ředitelkou partnerské školy G. E. Lessinga v Lengenfeldu paní Barthovou a po představení strávit navíc několik minut v rozhovoru s lengenfeldským starostou Volkerem Bachmannem či některými učiteli, se kterými si již během let trvání partnerství vytvořili přátelské pouto.
V půl čtvrté však došlo na to hlavní, čímž byl samotný muzikál, který prezentují žáci a učitelé saské školy s ohledem na velkou organizační zátěž jednou za dva roky. Tématem letošního představení se stal příběh vánoční husy. Osud bílého opeřence, jenž se měl původně stát dominantní pochoutkou při štědrovečerní tabuli a který ale natolik okouzlil dětská srdce, že byl tohoto pro něj nežádoucího konce ušetřen, se stal pojítkem mezi jednotlivými čísly, která s tímto příběhem dějově příliš nesouvisela.
O to, aby vše řádně drželo pohromadě, se starala i osoba vypravěče, která byla na pódiu přítomna neustále. Celé vystoupení však začalo hudebním číslem, které měli na svědomí bubeníci. Poté dostala prostor ředitelka školy Barthová, která všechny přivítala a popřála jim příjemnou zábavu.
Následně se naplno rozjel koktejl scének, pěveckých, hudebních i tanečních čísel, jenž byl sem tam okořeněn básní, konverzačním humorem či například originální a náročnou jízdou na jednokolkách. Zkrátka podívaná to byla velmi pestrá a ani Habartováci se v ní neztratili, protože hudbu z Popelky znají opravdu všichni.
Po hodině a půl přišlo finále, při kterém se na jeviště vrátili všichni účinkující, kterých bylo na 150. Aplaudovalo a děkovalo se několik minut. Nezapomínalo se ani na ty, kteří vše zabezpečovali po technické stránce. Myslím, že všichni bez rozdílu odvedli skvělou práci a potlesk byl více než zasloužený, muzikál se vydařil na jedničku.
