Článek
Místem konání slavnosti bývá obvykle habartovské náměstí, kde zázemí pro její pořádání připravují pracovníci technických služeb již od dopoledních hodin. Tento prostor má výhodu v tom, že de facto není limitován počet návštěvníků a je také více místa pro vystoupení, která si děti předem a dlouho nacvičují.
Zásadní nevýhodou je však to, že náměstí je samozřejmě vystaveno vlivům rozmarů počasí. A tak přestože se letos předem ozývaly varovné hlasy nabádající, abychom akci přesunuli pod střechu do zázemí městského kulturního střediska, druhá a většinová strana prosadila svou s tím, že norské aplikace nelžou a v Habartově prostě onen den pršet nemůže a nebude.
Jak je dnes již zřejmé a nad slunce jasnější, i ony vychvalované aplikace se však mohou mýlit. Téměř ve stejném okamžiku, kdy od nedalekého kulturního střediska dorazil na náměstí průvod deváťáků a dětí školkou povinných, začalo drobně mrholit a postupně intenzita kapek vody zesílila až na solidní letní deštík. Když připočteme teplotu okolo osmnácti stupňů a zesílený vítr, není divu, že obzvláště šestiletým špuntům začalo být chladno. Nesli to ale statečně a s humorem a suchými svršky vypomohli i přítomní rodiče. Vše ti vykulení mrňousové zvládali až nečekaně skvěle.
Moderátorské role se tentokrát ujaly dvě dívky a shodou okolností nositelky stejného křestního jména - Sarah Oswaldová z 9. A a Sarah Grimová z 9. B. Nutno poznamenat, že i děvčata měla své konferování o dost těžší a i ona se s touto situací vypořádala bravurně. To navíc ještě v tu chvíli netušila, že nás posléze zradí i počítač.
Obě dívky všechny přivítaly a pak následovalo první zvonění, o které se postaral ředitel ZŠ Mgr. Václav Riedl. Ten byl následně spolu se starostou města Habartova Ing. Petrem Janurou pozván na pódium, aby pronesli krátké proslovy. Vše se v nich hlavně točilo okolo poděkování a přání toho, aby se všem v jejich nových působištích vedlo co nejlépe.
Na pořadu pak byla kulturní vystoupení, která poněkud zkomplikovaly ony zmiňované patálie se zvukařovým počítačem. Vše ale mělo šťastný konec. A tak všichni diváci obdivovali v podání dětí z MŠ Okružní to, co se všechno může dít v lese, s dětmi z MŠ Duhové zavzpomínali na nesmrtelnou Pomádu, od dětí z přípravné třídy se dozvěděli, že umí vlastně cokoliv, a deváťáci jim písní sdělili ověřenou pravdu, že vzpomínky tu zůstanou. Každé z vystoupení zaznamenalo nadšený a zasloužený ohlas.
Poté se děti znovu ocitly v zástupech naproti sobě a postupně se vydávaly sobě vzájemně v ústrety, aby si předaly drobný dárek, a zpečetily tak ono pomyslné předání štafety.
Caparti poté zamířili domů, nicméně deváťáky ještě čekala další oficialita. Svými podpisy se totiž zvěčnili v městské kronice a z rukou starosty obdrželi malý dárek, který ještě o originální pamětní list doplnil ředitel školy.
V závěru došlo na krásný proslov plný milých slov a poděkování žáků nasměrované k jejich učitelům zhmotněné do podoby nádherné růže. Starobylý zvon zazněl naposledy a akce byla u konce.
