Hlavní obsah

Fousatý Choustník je unikátním dvojhradem, nemá u nás obdoby

Novinky, Vratislav Konečný

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Na vysoké skále se tyčí, zdůrazňuje své dvě věže, mohutné hradby, působí velmi nepřístupně. Patrný je i zdáli, ale mezi stromy trochu zaniká, okolí v době jeho největší slávy nebylo zalesněno, klasické opatření proti případnému nepříteli. Fousatý proto, že se mu také podle pověsti říkalo Foustník.

Foto: Vratislav Konečný

Hrad vlastnili dva bratři, ve středověku vzácný úkaz soužití

Článek

K tomu „fousatění” se ještě dostaneme, nejdřív vystoupáme po lesní cestě k hradní bráně a přes velké nádvoří mezi věže. Z té vyšší, vyhlídkové, je vidět až na Brdy. Zdeněk Troška si Choustník vybral při natáčení pohádky Čertova nevěsta.

S žebříkem v erbu

Hrad založil po roce 1262 Beneš, který měl v erbu zlatý žebřík na modrém poli. Dostal ho od německého císaře za pomoc při obléhání Milána, kam se jako první po žebříku dostal na hradby. Napodobenina štítu visí nad přístupovou fortnou, o rytířově znamení si můžete udělat náležitou představu. Je i v obecním znaku.

Benešovi potomci hrad odprodali Rožmberkům, kteří byli v kraji doma. Objekt byl rozdělen na dvě části – jednalo se o jakýsi dvojhrad. Vlastnili ho dva příslušníci rodu, každý chtěl být sám, ale obranu považovali za společnou věc.

Předhradí je značně rozsáhlé. Stál jsem za branou, po levé straně se stoupá po dlouhém mostu do hradního paláce, nádvoří jsou strmé skály, podle hradeb ale zřejmě stála hospodářská stavení. Po vstupu po mostě do vnitřního hradu se cesta rozdvojovala ke dvěma odděleným palácům. Oba měly bergfritové vysoké hranolovité věže, západní je vyšší, slouží jako vyhlídková, druhá má propadlá patra. Obrana spočívala v širokém předhradí, kde byly navršeny valy o rozloze několika hektarů.

Choustník stojí ve vzrostlém lese, strom před jeho branou je téměř, jako by sloužil při natáčení hororu, suchý, vysoký, divoký. Ale v době, kdy hrad byl útočištěm vojenské posádky, kolem asi žádné lesy nerostly, obránci museli mít výhled.

Oldřich z Rožmberka kolem roku 1430 hrad přestavěl, to ještě v kraji měli značné slovo husité, Tábor je na dohled. Rožmberk tu věznil skupinu kněží podobojí. Choustnický žalář si vyzkoušel i zakladatel sekty "Bratří plačtivých" Mikuláš z Vlásenice. Toho ale po dlouhých dišputacích, v té době obvyklých, pustili. Rožmberkové Choustník drželi do roku 1579, posledními hospodáři byli Homutové. V roce 1614 už je uváděn jako pustý.

O falešných fousech císaře Barbarrosy

Císařova dcera se zamilovala do statečného panoše a uprchla s ním na Táborsko. Postavili si hrad. Císař Barbarossa (Rudovous), když opadl jeho vztek a hněv, se za nějaký čas vypravil svoji dceru hledat. Oholil si své rudé vousy, aby ho nepoznali. Místo nich si nalepil dlouhé falešné.

Přišel k hradu, požádal o přístřeší a přitom pozoroval mladý pár. Milenci vrkali jak hrdličky a poutníka hostili, až z toho byl Rudovous celý naměkko. Když zjistil, že je jeho dcera šťastná, strhl vousy a mladým odpustil. Protože hrad neměl zatím jméno, nazvali ho Fousáč – Foustník a z něj pak vzniklo Choustník.

Roku 1932 připadl hrad Klubu československých turistů. V roce 1948 byl hrad Choustník zestátněn. Dnes je vlastníkem obec Choustník. Pořádají se tu různé kulturní akce.

Reklama

Výběr článků

Načítám