Článek
Od poloviny dubna vystavujete své fotografie ve zlínském divadle. Jaké jsou první ohlasy na výstavu ROBERT ROHÁL RETRO?
První ohlasy jsou prozatím příjemné a pozitivní. Jako jedna z prvních mi k výstavě gratulovala i herečka zlínského divadla paní Milena Marcilisová, a bylo to od ní milé. Uvidíme, jaké budou další reakce.
Zatím poslední kolekci tvoří dvě základní části – kolekce Šedesátá a Romance o Krásce a Zvířeti. Máte rád období 60. let?
Pravda je, že z kolekce Šedesátá je tam jen pár ukázek, neboť takřka sedmdesát procent výstavy tvoří právě Kráska a Zvíře. Jinak mám ale šedesátá léta rád, a to nejen z důvodu, že jsem v těch letech vyrůstal, ale i zpětně se mi ta doba velice zamlouvá. Myšlenky, hudba, filmy nebo móda z té doby, to je fenomén, ke kterému se leckdo rád vrací.
Jak vznikl nápad vyprávět pohádku pomocí fotografie? Co bylo větší inspirací pohádka samotná nebo její zhudebněná verze Petra Nováka s texty Zdeňka Rytíře?
Jednoduše jsem si chtěl po svém nafotit něco jako příběh. Jednotlivé fotky na sebe navazují a tvoří příběh, k němuž mě spíš inspiroval starší francouzský film Kráska a Zvíře, kde hrál Jean Marais, moje velká ikona. Také jsem využil přátelství jak s režisérem Petrem Gáborem, který mi ono Zvíře "zahrál", tak s modelkou Karolínou Bubelovou. To je kráska, jak se patří.
Prostřednictvím vašich fotografií se většinou někam posouváte. Do pohádky, do retra, k Marlen Dietrich nebo zámecké paní. Zachytit realitu je dílem rychlého zmáčknutí spouště. Jak je to s vašimi stylizacemi?
Dá to samozřejmě práci, člověk to musí vymyslet a pak hezky pozvolna realizovat. V případě Krásky a Zvířete se fotilo na několika zámcích, měl jsem načrtnutý "scénář" a jelo se podle něj. Během postprodukce mi hodně pomohl ostravský malíř a fotograf Pavel Oparty, přičemž nemohu zapomenout ani na firmu Satturn Holešov, díky které byla tato kolekce realizována. Je fakt, že jsem léta spíš dělal syrovou reportážní fotku, nicméně v posledních dvou třech letech mě baví něco jiného, baví mě pohrávat si s příběhem stejně jako s kouzly digitální fotografie.
V čem vidíte přednost černobílé fotografie?
Alespoň já v ní vidím určité tajemno, nejednoznačnost a větší prostor pro představivost.
V divadle nyní vystavujete, pracujete, do divadla rád chodíte jako divák - nechystáte kolekci, postavenou na prostředí divadla?
Soubor opereta/muzikál Národního divadla moravskoslezského v Ostravě chystá na začátek příští sezóny muzikál Edith a Marlene, a já jsem byl osloven, abych k této inscenaci udělal doprovodnou výstavu. Prozatím vím, že bych měl nafotit obě představitelky, a tak zatím věci jen promýšlím. Každopádně budu rád, když se mi podaří na tohle zajímavé téma vytvořit novou kolekci.
