Článek
Eva Olmerová byla zpěvačka se srdcem na dlani. Byla právem označována za interpretku světového formátu.
Její život byla jedna velká houpačka, ať již zásahem bývalého režimu, nešťastné lásky, cigaret a alkoholu, či kriminálu. A právě zakouřené lokály, světla divadelních ramp i historky z vězení - to vše je v příběhu o této zpěvačce, která by příští rok oslavila 80 let.
Písně jako „Jsi jako dlouhý most“, „Čekej tiše“, „Georgia“, „Černá kára“ nebo „Smíš“ jsou moderně zaranžovány pro současné mladé interprety, kteří do nich vnášejí nový duch. Celé představení se jede naživo, živá kapela, živý zpěv.
„Nezemřela jsem“ je takzvaně A New Musical vyjadřujícím potřebu mladých a progresivních umělců vrátit pojmu muzikál jeho původní význam a podobu. Tzn. spojení živé hudby a tance a herectví u všech účinkujících.
Od její smrti v roce 1993, uplyne 10. srpna 20 let, proto premiéra nemůže přijít v lepší okamžik. Naplánováno je 30 představení, a pokud bude divácký zájem, určitě se bude hrát dál. Premiéra se uskuteční 7. září v Divadle v Dlouhé v Praze.
Hlavní postavu Evy Olmerové ztvární autorka muzikálu Zuzana Offenbartl Dovalová. Dále uvidíme například Tomáše Trapla, Petra Kutheila, Renátu Podlipskou, Tomáše Savku, Ondřeje Rumla, Ivanu Jirešovou, Leonu Černou.
Eva Olmerová - co možná nevíte:
Eva Olmerová (21. ledna 1934, Praha – 10. srpna 1993, Praha) byla česká popová a jazzová zpěvačka, osobitá šansoniérka. Často bývá přirovnávána k legendární zpěvačce Bessie Smith.
Od svých sedmnácti měla Eva Olmerová problémy s policií, jednak kvůli svému dědečkovi, který byl spolupracovníkem Edvarda Beneše ve Velké Británii, a částečně i kvůli svému strýci, který sloužil u britského Královského letectva. Dvakrát byla dokonce zavřená, poprvé ve svých čtyřiadvaceti za facku, kterou uštědřila příslušníkovi SNB, podruhé za autonehodu (měla tehdy podmínku za předchozí autonehodu). Celkem strávila ve vězení více než dva roky.
Poslední album Evy Olmerové se jmenuje Svíčka a stín a nahrála ho společně s Janou Koubkovou a Petrem Lipou. Hlas Evy Olmerové tu zní malinko odevzdaně a z původního vzrušeného, citově podbarveného projevu, ze kterého běhal mráz po zádech, toho zbylo jen málo.
