Článek
Vždy dobře naladěná antihvězda, kterou by módní policie z bulvárních časopisů určitě zadupala do země, byla opět svá.
„Ano, jsem to já, ta holka z městečka,“ pronesla hned na úvod, protože taková otázka zazněla. Asi se ptal někdo starší, protože mnohokrát reprízovaný televizní seriál My holky z městečka, v němž Eva hrála, natočila režisérka Vlasta Janečková už před třiceti lety.
Koncert začal tradičně písní Co v televizi neuvidíš. Po ní následovaly další ukázky z třetího cédéčka Všechno je jinak z roku 2004. Zazněl Bílý kaštan, Veď mě můj milý nebo Všechno je jinak. Ze starších věcí se posluchači dočkali písně Židle z CD Za stěnou z papíru z roku 2000 a dokonce i dvou skladeb z nejstaršího cédéčka Svítání z roku 1996 - Odpouštím a Maria.
Z novějších věcí našla uplatnění Sinaj ze stejnojmenného čtvrtého cédéčka, zkomponovaná po návštěvě tého oblasti, a také emocemi nabitá píseň Živá, zpívaná bez doprovodu kytary a věnovaná mamince, která pocházela z Milotic, vesnice kousek od Hodonína. V závěru zazněl Převozník, klenot mezi klenoty z Eviny dílny.
Posluchačů přišlo dost a podle intenzity potlesku lze usuzovat, že byli spokojeni.
Ale ani v unavujícím vedru, které koncert provázelo, Evě Henychové nechyběla energie a zpívala s obvyklým nasazením, byť čtvrt století veřejně vystupující písničkářka v posledních letech přece jen poněkud zvolnila tempo.
Doby, kdy měla měsíčně pětadvacet koncertů, jsou nenávratně pryč. Teď jsou tak tři nebo čtyři, maximálně pět. „Je to tak akorát,“ prozradila. Faktem je, že teď je pro své příznivce vzácnější. Kdo bez ní nemůže vydržet, musí cestovat dál než dřív.
