Dům kultury v Kroměříži nabídne letos zajímavé výstavy, říká Robert Rohál

Je to velice zajímává výstava a lidem se líbí. Jde o část dokumentárního cyklu, na kterém oba autoři spolupracují několik let a neustále ho doplňují. Přitom v tom chtějí pokračovat tak, aby mohla časem vzniknout i tištěná kniha. Oba autoři nevyhledávají po pasekách zbytky 19. století, ani se nesnaží živit dojem, že se u nich na loukách pase v krojích, jak bývá často vidět na valašských fotografiích, nejčastěji pořízených na národopisných slavnostech. Z této výstavy je zřejmé, že jde o zobrazení současného Valašska tím nejpoctivějším způsobem, jakého jsou schopni.

Určitě budou pestré. Pokud bych mohl zmínit alespoň některé, tak nelze zapomenout výstavu keramických obrazů Věry Tatarkovičové, jejíž tvorba mě zaujala před časem v galerii Anděl v Olomouci nebo něžné obrazy malířky Anny Szatmariové ze Šumperka. V plánu jsou i fotografie Kostase Christidise nebo filmové plakáty z kultovních filmů šedesátých let, které zapůjčí sběratel Vítězslav Tichý. Uskuteční se i tradiční kolektivní výstavy jednak kroměřížských výtvarníků, jednak místních fotografů.

Už se o tom domlouváme nějakou dobu, ale rád bych do Kroměříže dostal renomovaného fotografa Otto Dlabolu, který fotil populární zpěváky 60. a 70. let.

Asi ne. Pravda je ale taková, že už asi dva roky mám trvalou výstavu ženských portrétů v restauraci Pod starou knihovnou a že má pořád ohlas. Nicméně do Kroměříže chystám něco až na příští rok. Ale i tak mám letos dvě výstavy. Jedna mi právě v polovině února skončila v Kyjově a od 17. března budu vystavovat v Praze - v sále Boženy Němcové v Knihovně na Vinohradech. Zajímavé bude i to, že kromě kolekce Nostalgia 22 mi tam souběžně udělají výstavu mých knih. Když jsem to počítal, tak mi jich za dvaadvacet let vyšlo rovných padesát.

Myslím, že jich bude také asi padesát. Začínal jsem na kolektivních výstavách, ale kolem roku 2010 jsem už vystavoval samostatně. Několikrát jsem byl Brně a Praze, ale také v Dobrušce, Třebíči, Zlíně, Kroměříži, Vyškově, rodném Holešově, ve Zvoleně na Slovensku... Vzpomínám na krásné prezentace, které jsem měl na Karlštejně nebo na Křivoklátě, na zámcích Doudleby nad Orlicí a Rájec nad Svitavou. Mimořádné byly i samostatné výstavy v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě nebo v Muzeu fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci.