Článek
Pátek jako malovaný, teploty hodně přes dvacet stupňů, záplavy slunečních paprsků a nepříliš silný vánek, zkrátka počasí, které jakoby bylo přímo stvořené ke hraní a k pobytu na čerstvém vzduchu. Nic lepšího si od matky přírody hlavní organizátorky rodinné akce a zaměstnankyně DDM Habartov Jana Chalupská a Iva Dobošová snad ani nemohly přát.
Do budovy DDM, přilehlé zahrady a nejbližšího okolí si během dvou hodin od sedmnácté až do té devatenácté našlo cestu na 76 dětí a 54 dospělých. Připravena pro ně byly hrací karty s celkem dvanácti políčky. Karta obsahovala i dva žolíky, které bylo možné využít na vykoupení se z úkolu, který mohl být nad síly zúčastněných. Podmínkou hry bylo, aby se aktivně do plnění jednoduchých úkolů zapojili všichni- tj. děti i dospělí. Právě v tom spočívá kouzlo této konkrétní akce.
A nutno sdělit, že drtivé většině rodičů, babiček či dědečků to nečinilo takřka žádné potíže a leckdy se se svými ratolestmi i hecovali, kdo splní daný úkol lépe či rychleji. Dospěláci se s úsměvem na tváři vrátili mnohdy o mnoho desítek let v čase zpět a užili si znovu ten pocit být bezstarostným dítětem, které má nefalšovanou radost ze hry.
Oproti loňskému ročníku, který účastníky vyvedl i do nedalekého příměstského lesa a během nějž zdolali i pár kilometrů, se tentokráte všech dvanáct stanovišť nacházelo v okruhu řádově dvou až tří stovek metrů. Součástí dnešní akce tak byla v závěru i anketa, ve které přítomní hlasovali, kterou variantu by do budoucna upřednostnili.
Obejít vše a splnit požadované nároky celé dvanáctky stanovišť se dalo v pohodě za slabou hodinku. Děti se s dospěláky nejen popasovaly v dovednostních a trošku i sportovních hrách, ale na památku si odnesly třeba navlečené jedlé korálky, vlastnoručně navrhnutou originální placku nebo nafouknutý balonek se smajlíkem a nápisem "DDM Habartov".
Pokud se jim podařilo zaplnit všechna políčka na kartě příslušnými razítky, dostalo se jim možnosti vyzvednout si náležitou odměnu. Pro děti byl připraven malý balíček sladkostí a zkrátka nepřišli ani rodiče, kteří se mohli těšit ze sušenky, kterou si mohou dopřát při ranní kávičce.
Tato odměna je jistě vítanou, ale dle mého soudu druhořadou součástí této akce. Tou hlavní, i když nehmotnou odměnou, je pro všechny účastníky bez rozdílu věku či pohlaví onen jedinečný a společně strávený čas, který v dnešní době bývá dost často velmi výjimečný.
Ze slov organizátorek bylo patrné, že s průběhem celé akce i se zapojením všech příchozích byly nadmíru spokojeny, a že se tedy jejich úsilí vložené do pořádání dalšího ročníku Mámo, táto, pojď si se mnou v Habartově hrát jednoznačně vyplatilo. Jaká varianta nakonec mezi aktéry zvítězila se všichni dozvíme příští rok, kdy si dospělí a děti budou znovu hrát společně.
