Hlavní obsah

Dobruška aplaudovala hudbě svého rodáka. Novodobá premiéra skladby Augustina Šenkýře po 248 letech

Novinky, Dana Ehlová

Holdem Augustinu Šenkýřovi, který se narodil 23. prosince 1736 v Dobrušce a byl pokřtěn jako Václav v místním kostele sv. Václava, se stala novodobá premiéra jeho skladby Dies Numini et Principi, která se uskutečnila v úterý 18. prosince v autorově rodišti.

Foto: Tereza Pecenová

Provedení skladby Dies Numini et Principi Augustina Šenkýře orchestrem Národního divadla a M. Böhmovou, J. Balážovou, J. Košem a J. Hrubým v Dobrušce.

Článek

Když v prosinci roku 1736 proběhl v kostele sv. Václava v Dobrušce křest novorozeného chlapce z rodiny místního měšťana Václava Šenkýře a jeho ženy Anny Šenkýřové, který symbolicky dostal jméno Václav, nikdo nemohl tušit, s jakou slávou se do tohoto chrámu - alespoň symbolicky - po 282 letech vrátí.

Dobrušský rodák Václav Šenkýř, vysvěcený 1765 na kněze, který u emauzských benediktinů přijal řádové jméno Augustin, se stal významnou osobností pražského hudebního života 18. století - byl nejen ředitelem kůru v Emauzském klášteře, ale také znamenitým varhaníkem, houslistou, hráčem na violu nebo pedagogem, proslul však i svými kompozicemi.

Přestože jméno skladatele Augustina Šenkýře upadlo neprávem v zapomnění, dočkala se jeho gratulační kantáta Dies Numini et Principi věnovaná opatovi břevnovského kláštera Friedrichu Grundmannovi novodobé premiéry. Jedná se o pozoruhodné dílo, jehož název je možné do češtiny volně přeložit jako Den věnovaný nejvyššímu a otci země, dílo, jež se dočkalo jediného uvedení v roce 1770.  

Až po dlouhých 248 letech se díky iniciativě Jakuba Hrubého skladby ujal orchestr Národního divadla v Praze, a tak zazněla nejprve v sobotu 15. prosince v kulturním centru Pražská křižovatka v kostele sv. Anny, a poté už pastýřská hra oslavující prostý, přirozený, s přírodou harmonicky spjatý život pastýřů zamířila do rodiště autora.

Zcela zaplněný kostel sv. Václava dával 18. prosince krátce před 18. hodinou tušit, že se očekává výjimečná událost, a provedení Dies Numini et Principi z pera Augustina Šenkýře orchestrem Národního divadla v Praze a sólisty Markétou Böhmovou, Jarmilou Balážovou, Jakubem Košem a Jakubem Hrubým, k nimž se navíc připojil dětský sbor Základní umělecké školy v Dobrušce pod vedením Šárky Potůčkové, se jí bezpochyby stalo.

Většina přítomných netajila nadšení z krásné hudby, libozvučných partů, dojmy posluchačů jistě umocňoval fakt, že autorem byl právě dobrušský rodák, i to, že novodobá premiéra navždy ponese další dobrušskou stopu v podobě hlasů dětských zpěváků. 

Poděkování Dobrušských tedy míří za všemi interprety stejně jako za Jakubem Hrubým a spolkem Canticum, kteří ojedinělého skladatele Augustina Šenkýře, zhruba o generaci staršího od známého vlastence Františka Vladislava Heka (F. L. Věka z románu Aloise Jiráska), pro Dobrušku 21. století znovuobjevili.  

Reklama

Výběr článků

Načítám