Hlavní obsah

Do Habartova zavítali nezapomenutelní Světáci

Novinky, Aleš Plevka

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

V rámci nabídky Městského kulturního střediska v Habartově se divákům dostalo možnosti zhlédnout nestárnoucí hudební komedii Z. Podskalského st. Světáci. S jejím divadelním nastudováním v režii L. Olšovského přijeli herci sdružení v Divadelní společnosti Háta Olgy Želenské.

Foto: Aleš Plevka

Trojice fasádníků tak, jak se cítí nejlépe

Článek

Toto jedinečné představení, které je divákům důvěrně známé především díky svému filmovému předobrazu, v němž na konci šedesátých let dvacátého století excelovala plejáda vynikajících českých herců, zaplnilo ve čtvrtek 18. května v podvečer takřka do posledního místečka kinosál kulturního střediska.

Jména současných hereckých hvězd jako kupř. Jan Přeučil, Martin Zounar, Ivana Andrlová, Mahulena Bočanová, Vlasta Peterková a další nejsou totiž na jevišti pohromadě k vidění každý den a množství rolí, jimiž umělci za své herecké kariéry již prošli, jim zajišťuje nemálo věrných fanoušků.

Navíc samotná hra, která se věrně držela svého filmového sourozence, je sama o sobě divácky velmi vděčná, poněvadž lidská snaha dělat ze sebe něco jiného, než ve skutečnosti jsme, je nám důvěrně známá, neboť je nedílnou součástí lidské povahy mnohých jedinců. Komická zápletka postavená na originální touze tří fasádníků prožít v Praze nevšední večer v té nejvybranější společnosti zafungovala i tentokrát a diváci se v Habartově po více než dvě hodiny báječně bavili.

Smích byl v sále přítomen téměř nepřetržitě. Diváci skvěle reagovali na sebemenší narážku či vtipné gesto nebo grimasu a velmi často neváhali jednotlivé výstupy odměnit také zaslouženým potleskem. Bylo evidentní, že i herci se tímto představením baví a že je jejich role těší, i když naučit se je, nebylo v důsledku značného počtu neobvyklých konverzačních replik dozajista snadné. Ostatně čas od času přišla ke slovu taktéž improvizace, která však bez obtíží zapadla do celého pohodového koloritu hry. 

Na scéně během bezmála sto čtyřiceti minut herci excelentně zpívali, tančili, konverzovali, leckdy v rychlém sledu střídali kostýmy. a to vše se jim dařilo na jedničku. Navíc někteří z nich museli zvládat i několik rolí včetně praktické role kulisáka či rekvizitáře. Vše to ale dohromady působilo velice přirozeně a nenuceně. V důsledku toho se vše pozitivní dařilo bezprostředně přenést z pódia i do hlediště na diváky. A snad i pro to bylo vystoupení uzavřeno dlouhotrvající děkovačkou, při níž se část diváků rozhodla ocenit snahu desítky herců potleskem ve stoje.

Reklama

Výběr článků

Načítám