Článek
Psát, že území kdysi patřilo k českému království, je vzhledem k velikosti někdejšího státu už jen povzdechem. Bývaly doby... Ale o město se v dějinách rvali okolní panovníci, Poláci se tu také zabydleli. Husitské nájezdy jsou již dějinným folklorem.
Než se dostanete k Budyšínu vzdálenému od naší hranice u Rumburku asi 40 kilometrů, projedete kolem mnoha desítek větrných elektráren. Tak jako u nás je krajina zaplevelena slunečními kolektory, Němci vsadili na vítr. Nic hezkého, zvláště když kousek stojí prastarý větrný mlýn.
Budyšín, ve válce značně poničený, se povedl. Skloubit starou architekturu s novou tak, aby zapadla a nenarušovala historický rámec města, je tu názorným příkladem, jak to jde dělat. Veškeré památky jsou opravené, a to za NDR nebylo běžné. Radnice se opravdu stará.
Vylezte na věž a máte město jak na dlani
Nejlepší pohled na Budyšín je z Bohaté věže, pětapadesát metrů vysoké, stojící v centru, jehož se válka moc nedotkla. Odtud vidíte okolní památky, které stojí za to navštívit. Na věži je reliéf císaře Rudolfa II.
Nedaleko na náměstí stojí budyšínské muzeum, kde vystavují Dűrerovy rytiny nebo tu najdete Cranachovy obrazy. Pozoruhodný je katolicko-protestantský chrám svatého Petra. Je to výjimka, aby svatostánek sloužil dvěma náboženským směrům. Také kostelní věž je přístupná, skýtá další úhel pohledu na město.
Výraznou siluetou je Stará vodárenská věž s kostelem svatého Michala a Nová vodárenská věž z roku 1877. Nejvíce se mi líbilo v rozvalinách starého františkánského kláštera, vypáleného za třicetileté války, kde je velmi citlivě udržován hřbitov. Místo s nádherným výhledem na Sprévu má zvláštní kouzlo. Je tu pochováno několik osobností přímo se vztahujících k českým dějinám – biskup Franc Lock, přítel Josefa Dobrovského, nebo Michał Hórnik, spolužák Nerudy.
Historie je natěsnána na celkem malém území - radnice, kapitulní děkanát, hrad Ortenburg. Na Matyášově vstupní bráně je reliéf s vypodobněním krále na trůně, jak se nohou opírá o českého lva. Nadutý Uher Korvín se chtěl pochlubit nadvládou nad Jiříkem z Poděbrad.
Pečlivě jsou opraveny fasády starých měšťanských domů s domovními znameními. Všude čisto, žádné sprejerské výtvory. Nejsem z toho u vytržení, jen se mi to líbí.
Po válce tu byla obávaná mučírna tajných policií
U Budyšína dosáhl Napoleon v roce 1813 jedno z posledních vítězství, padlo asi 30 000 mužů. V novodobých dějinách neměl Budyšín dobrou pověst, věznili tu i Fučíka. Po válce zde byly mučírny NKVD a později východoněmecké Stasi, tajné policie. Zemřelo tu prý na 3000 vězňů.
Lužičtí Srbové jsou tu ve velké menšině, ale své zvyky, kulturu si snaží udržovat a zatím jim to jde dobře. Ještě že tradice žijí, jinak bych už kolem Lejna nejel.
