Článek
Květná neděle, Květnice, Květnica či Neděle na květy nese název od květů, neboť přijíždějícího Krista vítali mnozí palmovými ratolestmi a házeli je na cestu. V krajích, kde rostou palmy, se na paměť světily palmové listy.
U nás převzaly tuto funkci větvičky jívy – lidově zvané „kočičky", což je nejznámější název, ale také klokoče, kocanky, berany, barušky, ratolesti, koťátka, barušky nebo košťata. Říká se jí také Kočičková neděle (od svěcení kočičkových – jívových ratolestí) nebo neděle Pašijová (od pašijí, popisů bolestného umučení Krista, zpívaných na mších).
Celý tento den byl ve znamení obřadu svěcení kočiček a i dnes je pro mnohé rodiny svátečním otevřením Velikonoc.
Dnes se v kostelech světí kočičky
K posvěcení přinášeli lidé do kostela především jívové větvičky – ratolesti (lidově zvané „kočičky"). Pro okrasu bylo zvykem svazky proutků zdobit pentlemi.
Se svěcenými kočičkami se prováděly rozmanité praktiky, hraničící z hlediska církve až s pověrou. Vzhledem k tomu, že se do kostela chodívalo již s pučícími větvičkami, řezali je věřící lidé většinou již o čtvrté postní neděli (Družebné), tedy přibližně dva týdny předem. Když se nově posvěcené kočičky přinesly domů, bývaly ty staré, do té doby zastrčené za křížem nebo za svatým obrázkem, spalovány. Na jejich místo pak přišly nové.
Posvěcené kočičky se také zapichovaly na okraj pole k ochraně úrody, dávaly se do sklepa, aby chránily před všemi „jedovatinami". Někde lidé dokonce polykali jednu až tři posvěcené kočičky ve víře, že je po celý rok nebude bolet v krku. Také si někde přetřeli s posvěcenými kočičkami oči se slovy: Kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky.
Na Květnou neděli se nesmělo péct
Na Květnou neděli se nemělo nic péct, protože se prý zapeče květ na stromech, jinak řečeno neurodilo by se žádné ovoce.
Lidé v ten den na sebe oblékali nové šaty, aby v nich člověk "kvetl". Bylo zvykem, že obydlí se vymetala zelenými ratolestmi, které měly vymést všechnu nemravnost a zhýralost.
S vejcem od černé slepice se dokonce čarovalo
Člověk, který našel na Květnou neděli vejce od černé slepice, měl uříznout čarovný vrbový proutek. Černá slepice s bílou chocholkou prý snáší zlatá vejce, ale zanáší je.
Jestliže někdo takové vejce našel, měl je zahrabat do slámy, před půlnocí je pak vzít a jít na křižovatku lesní a polní cesty, kde měl takové vejce položit. Měl-li vrbový proutek a zamával-li jím postupně k jihu, k severu a k východu, objevil se prý duch a vyplnil člověku každé přání...
Pranostiky našich moudrých babiček napoví:
Nečas na Květnou neděli, není pro rok dobré znamení.
Týden před Květnou nedělí a týden po Květné neděli rády padají pašije (poletuje sníh).
Dokud nevypadají pašije, dotud zima ještě neskončila.
Ozývá-li se v dubnu hrom, nebojí se již více mrazu strom.
Dubnové hřmění rozbíjí mrazy na mrazíky.
Zdroj: Církevní rok a lidové obyčeje (Vlastimil Vondruška), knižní archiv České tradice a Velký pranostikon (Zdeněk Vašků)
