Článek
Ani letos tomu nebylo jinak. Sraz byl stanoven na půl desátou dopolední. Po sněhu již vinou deště nebylo ani památky, teplota se pohybovala nějaký ten stupínek nad nulou, a tak drobnou vadou na kráse bylo snad jen poněkud nepříjemné mrholení. S tím se ale futsalisté vypořádali hravě.
Před desátou hodinou bylo jasné, že tentokrát se do silvestrovského zápasu zapojí třináct statečných, přičemž Zbyněk Krčín pro letošek zvolil navíc i stylový oděv. Složení soupeřících týmů pak bylo jednoznačně dáno: mladí versus staří, potažmo zkušenější. Sedmero mladíků sice oplývalo lepší fyzickou kondicí a běhavostí, ale tým dříve narozených měl na své straně po většinu zápasu chytrost, zvládnutou poziční hru a hlavně pak kvalitního brankáře, jenž se mladíkům bohužel nedostával.
A tak není divu, že skóre i šance byly poměrně konstantně po celou dobu hraní vyrovnány. Hrálo se na dvakrát třicet minut ve složení 4+1 a dle klasických futsalových pravidel. Jediné, co zápas tak trochu postrádal, byl důraz a větší tvrdost v osobních soubojích, vždyť přece nikdo nechtěl Silvestra strávit na chirurgii.
Navzdory tomu byly k vidění pohledné narážečky, prudké střely i rychlé protiútoky a kvalitní brankářské zákroky. Nebyla však nouze ani o komické situace, mezi nimiž dominovala ta, kdy dva hráči ze shodného družstva pronásledovali míč, nakopnutý směrem k jejich opuštěné svatyni, a tak dlouho si dávali přednost v jeho odkopnutí, až ten vinou terénní nerovnosti a nepředpokládaného odskoku skončil v síti a oba obránci na hrací ploše.
Hra byla na několik desítek vteřin přerušena, neboť po tomto zákroku nastal všeobecný záchvat smíchu, který jakoukoliv hru de facto znemožňoval.
Po hodině hry se nakonec oba týmy rozešly smírně, když zaznamenaly shodně po sedmi brankách. O králi silvestrovského zápasu 2018 tak měla rozhodnout střelba ze značky pokutového kopu. V této činnosti jednoznačně dominoval mančaft složený z borců dříve narozených, když tito byli ve střelbě stoprocentní, zatímco mladíci nedosáhli ani na metu padesáti procent. Dorost si tak znovu musel nechat zajít chuť na pokoření čtyřicátníků.
Na zápas se přišlo podívat i něco přes deset diváků, jimž se dostalo možnosti sledovat i zajímavou vsuvku v podobě záchrany klíče od šaten z okapu na střeše klubovny, kam jej nedopatřením hodil jeden z mladíků. I tato mise byla úspěšná a jen potvrdila to, že o zábavu na hřišti i mimo něj není v Habartově nouze.
Ani drobné zklamání z prohry však nikomu nebránilo v tom, aby se po zasloužené teplé sprše všichni sešli ve vyhřáté klubovně, kde dle svých možností strávili několik dalších hodin ve společnosti zlatavého moku. Do klubovny posléze dorazilo i několik dalších obligátních hostů, a tak tato tradice znovu po roce naplnila svůj smysl, který spočívá v možnosti rozloučit se starým rokem ve společnosti sportu a blízkých přátel. Nezbývá si než přát, aby tomu stejně bylo i napřesrok.
