Hlavní obsah

Díla svého táty dobře znám, protože jsem vyrostl mezi jeho obrazy, říká Petr Šlengr

Novinky, Hana Jakubčíková Sádlíková

V klatovské Galerii U Bílého jednorožce byla 12. dubna slavnostně otevřena výstava Karel Šlenger. Souběžně byla otevřena druhá část výstavy s monumentálními malbami autora v kostele sv. Vavřince v Klatovech. Na slavnostní vernisáž přijel i autorův starší syn Petr Šlengr z Prahy, s kterým přinášíme rozhovor.

Foto: Hana Jakubčíková Sádlíková

Na snímku zprava Petr Šlengr a Karel Šlengr - synové Karla Šlengera

Článek

Jak byste zhodnotil výstavu Karel Šlenger (1903-1981), která je k vidění v Galerii U Bílého jednorožce?

Snad mohu na úvod doporučení vyslovit názor, že díla svého táty dobře znám, protože jsem vyrostl mezi jeho obrazy. Ale především tu je skutečnost, že to bude 40 let, co věnuju veškerý volný čas, aby i nejširší veřejnost byla seznámena s dílem. Za těch 40 let jsem měl řadu příležitostí zamýšlet se nad výtvarným odkazem. Sám jsem uspořádal řadu výstav, dokonce jsem deset let provozoval galerii v Sobčicích, ale až dosud mě tátovo dílo nikdy neoslovilo tak, jako 12. dubna při vernisáži v Galerii U Bílého jednorožce a v kostele sv. Vavřince v Klatovech. A to počínaje výběrem obrazů, který provedla ve spolupráci se členy naší rodiny kurátorka výstavy PhDr. Lucie Šiklová, až po vlastní citlivou instalaci, již provedli zaměstnanci galerie. A především díky vzácně vídané atmosféře výstavních prostor, kterou právě rekonstruovaný historický dům U Jednorožce nabízí návštěvníkům.

Další část výstavy byla otevřena v kostele sv. Vavřince...

Obvykle zvláštní atmosférou na mě dýchají všechny interiéry kostelů. Avšak kostel sv. Vavřince v Klatovech s instalovanými sedmi monumentálními obrazy mě doslova vzal dech. Podle mě instalované obrazy působí na diváka jako by byly součástí historické výzdoby, kterou realizoval stavitel kostela. Jako by tam byly instalovány odjakživa. To musíte vidět, to nedokážu popsat...

Jaký byl váš otec malíř Karel Šlenger?

Tatínek byl milionový! Byli jsme dva kluci, já jsem ročník 1946 a brácha Karel 1948, a naše dětství bylo úžasné. Maminka pracovala jako zdravotní sestra, o nás se starat nemohla, tak to všechno zastal táta. My jsme s ním třeba chodili na ryby. Táta maloval dlouho do noci a ráno si šel odpočinout na ryby a nás bral s sebou. Z dokumentací, které se mi dostaly do ruky, jsem vyčetl situaci, která tehdy byla, a zpracoval na internet. Mám na facebooku články, kde jsem se snažil přiblížit veřejnosti život a dílo mého otce, stejně tak i naše vzpomínky na dětství.

Jste to právě vy, kdo spravuje jeho sbírku...

Dokonce v celé rodině se o otcovu pozůstalost starám sám, a díky skvělým vztahům v rodině se nehádáme. Prostě to nechali na mně a naprosto si věříme. Po mně by měla převzít celou pozůstalost do své správy moje mladší dcera Hanka. V poslední době jsme museli celý depozitář přestěhovat z kasáren v Jičíně do jiných prostor. A doufáme, že snad dojde k tomu, že se splní moje přání, aby v Jičíně byla stálá expozice, protože Jičín bylo město studií mého táty.

Na která z děl vašeho otce byste rád upozornil?

Například obraz Země, protože ten mám doma na hlavní stěně. Dále bych upozornil na obraz Odchod duše, obraz Mateřství a Kytky. Základ techniky těchto konkrétních děl je barevný tmel vytvořený z malířské hlinky, která se používala na malování bytů a borovicové pryskyřice. Až to jednou budou restaurátoři dělat, budou s tím mít starosti, ale je zajímavé, že amatérsky vyráběné barvy a barevné tmely přežily 80 let, a to není málo.

Reklama

Výběr článků

Načítám