Článek
Potkal jsem průvod u Brish Gallery, kde se sice někteří demonstarnti pokoušeli vniknout na přilehlé náměstí, v čemž jim úspěšně a podotýkám, že nenásilně a slušně, policie zabránila.
Průvod se poté ubíral k Russel Square, kam jsem jej už nesledoval, jelikož před National gallery započal protestní happening žádající pomoc pro irácké matky často nezletilých věznů odsouzených i k trestům smrti.
Podobné akce v sobotní odpoledne jsou v Londýně prakticky tradicí. Není víkendu, aby se tu něco nedělo. Prostě Londýn žije a není mu jedno, jestli se někde děje zlo či bezpráví.
Při mém přebíhání jsem náhodou a neúmyslě vrazil do policisty, který mne ještě přidržel, abych neupadl. Po omluvách jsem se jej zeptal, co tomu všemu kolem říká? "Prokletá sobota, v televizi je fotbal!"