Článek
Všechno začalo ve druhé polovině sedmdesátých let minulého století: mladá začínající zpěvačka, která byla v té době členkou pražského divadla Semafor, a excelentní kytarista/skladatel/producent se potkali ve vokální skupině C & K Vocal. Tehdy se ona mladá zpěvačka proměnila v rockerku.
Příštích několik sezón pak byl Ota Petřina téměř výhradním dodavatelem muziky, zatímco Zdeněk Rytíř většinovým autorem textů a Petra Janů interpretkou mimořádných kvalit.
Pokud byl Jiří Schelinger v době tuhé normalizace utajený rockový trumf, pak Petra Janů držela podobně vysoko elektrickou pochodeň v kategorii zpívajících dam. Dost se v té době lišila od zpěvaček typu Hany Zagorové, Heleny Vondráčkové, Petry Černocké nebo Marie Rottrové, které na domácí pop scéně kralovaly.
Je až s podivem, kolik naostřených kytar se tehdy podařilo natočit (a vydat), jak výborní muzikanti se mohli ukrýt pod značku Pro-rock a jakou vokální energií Petra všechny ty písně ozdobila. Začalo to albem Motorest, jehož titulní píseň zazněla i na festivalu Bratislavská lyra.
Roky 1978 až 1984 byly společnou jízdou na rokenrolové, poprockové, hardrockové, diskorockové a nakonec také zčásti synthrockové vlně. Od hitových písniček na Motorestu přes místy vskutku hard/heavy motivy na albu Exploduj! (s hity jako Benzínová královna, Démoni z Dejvic a Doktor Q, Ještě nejsem grogy, Příběh Gabriela nebo Koncert končí) a textařské osvěžení na třetím albu Já & my (s hity Jámy, Beatová Liduška nebo Jdu zutá) až po monolitní - autorské album Ročník 50 se čtyřmi písněmi a takřka dvacetiminutovou titulní skladbou.
Alba jsou doplněna bonusy (jde o výtečné singly s písněmi jako Akce ženich se odkládá, Dvacáté století, Kondiciogram, Tisíc stran formátu A, Nelituj, To nemusím mít a dalších), biografickým textem Pavla Víška a fotografiemi z archivu Alana Pajera, který stál za všemi tehdejšími obaly na LP deskách.
A ještě jedna pozoruhodná informace pro fajnšmekry - komplet slibuje nový remastering z pásů.