Článek
Většina z nás si život za první republiky představuje poklidný jako ve filmech pro pamětníky. Realita všedního dne ovšem za touto představou pokulhávala. Přišla hospodářská krize, nezaměstnanost a běžný člověk měl starostí víc než dost.
Snad proto byly tak oblíbené tehdejší filmy, ve kterých stále svítilo slunce, mládež jezdila na výlety, studenti zlobili profesory, bohatí pořádali pikniky a vše nakonec dobře dopadlo. S chudou slečnou se oženil bohatý nápadník, pan továrník zmoudřel a zastal se svého zaměstnance, drobný řemeslník nepřišel o živobytí, obyčejný člověk našel zastání u zámeckého pána a majitele hospodářství.
Někdy se ale i takové příběhy mohly stát ve skutečnosti. Páni ze zámků už nebyli izolovaní od ostatního světa, účastnili se společenských akcí, žili moderním životem. Zajímali se o život kolem sebe, bývali štědrými mecenáši a mezi lidmi byli oblíbení. Tak jako paní hraběnka Terezie Kastová a její manžel baron Theodorich ze zámku v Mníšku.
Rádi se pohybovali mezi obyčejnými lidmi a zajímali se o jejich starosti. Své šlechtické tituly sice už po první světové válce používat nesměli, ale nezanevřeli a zůstali věrní životu v nové republice. Narodili se za císaře pána a jeho krásné Sissi, polovinu života prožili v rakouské monarchii, zažili éru vzducholodí i potopení Titaniku a zemřeli až v časech prvního prezidenta osvoboditele, v době plné elektřiny, aut a moderních přístrojů.
Nového věku se ale nezalekli. Své pokoje na zámku zařídili tak, aby měli pohodlné a praktické bydlení. V koupelnách zavedli teplou vodu, telefonem se dovolali ze zámku na nádraží nebo na poštovní úřad, od roku 1923 poslouchali rozhlasové vysílání, v pokojích měli kávovary a ohřívače, aby byl nápoj při odpoledním odpočinku stále teplý.
V jedné z obývacích koupelen zámku je k vidění zajímavá konvička, ve které káva nikdy nevystydla. Konvička stojí na praktickém stojánku. Pod ním byla umístěna svíčka nebo kahánek, jež kávu stále přihříval. Snadným nakloněním si pak nápoj nalévali do šálků. I nám by se jistě takový praktický doplněk líbil třeba na terasu nebo na zahrádku. Konvička přímo vybízí k příjemnému posezení. Stojíc uprostřed odpočinkového koutku zajímavě řešené obývací koupelny je obklopena dalšími předměty, jež jsou právě určeny pro trávení volných chvilek. Rádiem a gramofonem k poslechu, novinami, doutníkem, popelníkem.
Konvičku, kávovar, termonádobu na jídlo nebo panenky na čaj a mnoho dalších zajímavých doplňků mohou návštěvníci zámku spatřit na druhém prohlídkovém okruhu se soukromými pokoji posledních majitelů nebo na speciálních Prvorepublikových prohlídkách s vnučkou paní hraběnky. S průvodkyní v roli vnučky hraběnky Terezie a s jejím vyprávěním se navrátíte do doby před 90 lety. Uslyšíte příběhy o tom, kterak si paní hraběnka musela svého muže vyvzdorovat, jak nerad jezdil autem, kam chodili na výlety a se samotnou paní hraběnkou se možná i potkáte. Třeba bude popíjet svou odpolední kávu.
Vnučka paní hraběnky si nalévá z konvičky na stojánku, do kterého se umístila svíčka nebo kahánek, aby se káva stále přihřívala.