Hlavní obsah

Cihla k cihle od starověku až po přítomnost vytváří člověku prostor pro pohodu i bezpečí

Novinky, Stanislava Dvořáková

Městské muzeum v Ústí nad Orlicí připravilo výstavu, která pojednává o historii cihlářství od jeho řemeslných začátků až po současnou průmyslovou výrobu s ukázkami cihlářských výrobků z oblasti Pardubického kraje.

Foto: Stanislava Dvořáková

Vzpomínka na ústecké cihelny na olejomalbě Josefa Šrámka z roku 1957 a ukázka výrobků cihelen té doby.

Článek

Pro současnou letní sezonu Městské muzeum v Ústí nad Orlicí zařadilo výstavu s trváním do 14. srpna, která poskytuje řadu informací i praktických ukázek o základním stavebním materiálu lidských obydlí, kterým je cihla. Je to materiál, který prošel tisíciletým vývojem a zatěžkávací zkouškou času a se svými vynikajícími vlastnostmi slouží dodnes.

Výstava představuje vývoj cihlářského řemesla od starověku až po přítomnost, to znamená historii cihlářství od řemeslných počátků až po průmyslovou výrobu. Zároveň jsou vystaveny cihlářské výrobky a prostředky jejich výroby z oblasti Pardubického kraje, kde převažují ručně vyráběné cihly.

Informační panely o historii cihlářství zapůjčilo Orlické muzeum v Chocni zároveň s ukázkami konkrétních předmětů, další exponáty pocházejí z Městského muzea v České Třebové a ze sbírek Miroslava Kaňky z Chocně. Expozici pak doplňují cihlářské předměty z vlastnictví Městského muzea v Ústí nad Orlicí nalezené ve městě a okolí a cihly darované ústeckými občany.

Na úvodních panelech jsou návštěvníkovi předloženy nejstarší nálezy nepálených tvarovaných cihel, které byly objeveny v Přední Asii a pocházejí z let 7500 př. n. l. Vynález pálené cihly lze datovat do třetího tisíciletí př. n. l., kdy se cihly sušily na slunci zhruba 2 roky.

Poté následuje průřez vývoje cihlářství od egyptského státu přes gotiku, renesanci, baroko, až do 18. a 19. století. Proces výroby je pak charakterizován postupem: hlína se natěží, zpracuje, vytvaruje, vysuší a vypálí.

Zajímavým dokladem je nejstarší popis výroby cihel, který pochází z čínské dynastie Song, kde bylo zvykem, že mistr svůj výrobek označil vlastní značkou. Toto umožnilo poznání rozšíření užití cihel na Moravu a na Slovensko v době římských výbojů podle značky "Gemini", která patřila desáté římské legii.

Neméně zajímavý je i přehled technického rozvoje od první skutečně dochované pálené cihly pocházející ze starověkého Říma až po období průmyslové revoluce v 19. století, např. vynález šnekového lisu a v roce 1858 patent první kruhové cihlářské pece, jejímž půdorysem byl kruh s komínem v centrální části. Taková pec je v českých zemích známa jen v obci Hrušová (okres Ústí nad Orlicí), kde byla vyhlášena kulturní památkou, ale i tak byla na základě různých nedopatření v roce 1978 zbořena.

Útlum cihlářského řemesla je dokumentován vývojem počtu cihelen, kdy v roce jich bylo na našem území 107, v roce 1971 již jen 22 a v roce 2014 dvě, a to v Holicích a ve Vysokém Mýtě.

Praktická část výstavy je zaměřena na bývalé cihelny v Ústí nad Orlicí (městskou, Holáskovu, Steklíkovu a Tošovského), dále v Chocni, Brandýse nad Orlicí, České Třebové, Dolní Dobrouči a Horní Sloupnici.

Ukázky jsou zaměřeny na jednotlivé výrobky s dominující cihlou, která má od 18. století normalizované rozměry 65x140x290 mm. Dále jsou vystaveny značkové cihly, tvarovky, cihly nepálené (vepřovice) i pálené, plné, odlehčené, voštinové, děrované metrické, hřebenáče, střešní krytina a další včetně potřebného nářadí k ruční výrobě.

Reklama

Výběr článků

Načítám