Článek
Z klenotnice administrativním sídlem
Císař trpící dnou v něm pobýval jen v jarních a letních měsících. Klenoty hrad několikrát opustily, v období husitských válek při obléhání pevnosti si obránci opatřovali peníze za zlato a stříbro z rozbíjených uměleckých předmětů, prodávali obrazy, kněžská roucha, knihy. V období pozdní gotiky došlo k několika přestavbám.
Silueta hradu byla změněna přestavbou kostelní věže za purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu, ve funkci na Karlštejně byl v letech 1498 - 1504. Přestavovalo se i v rudolfinské době, v roce 1625 zrušil Ferdinand I. hradní statut, hrad i panství se stalo věnným statkem českých královen.
V roce 1755 věnovala císařovna Marie Terezie tehdy již chátrající a málo obývaný Karlštejn Ústavu šlechtičen, což byla instituce pro dcery zchudlé šlechty se sídlem na Pražském hradě. Na Karlštejně měl Ústav hospodářskou správu.
Zasáhl úředník král český
Obrat k lepšímu nastal po příjezdu Františka I. (1768 - 1835). Na trůn nastoupil jako František II., z Boží milosti zvolený císař Svaté říše římské národa německého, vždy rozmnožitel, dědičný císař rakouský, český a uherský král etc. Po vzdání se titulu císaře římského už jen František I. Rakouský.
Král v roce 1812 zavítal na hrad. Po návštěvě Karlštejna nařídil jeho opravu a záchranu. Zpočátku se jednalo o zakonzervování a opravy, které vedl nejvyšší purkrabí Království českého František Kolovrat, opraveny byly malby mistra Theodorika, od roku 1887 se pustil do přestavby v duchu puristické regotizace architekt Josef Mocker.
Nechal strhnout některé budovy, hrázděné zdivo nahradilo dřevěné bednění, novou podobu dostaly střechy. Mohlo to dopadnout hůře, Mockerovy představy šly dále.
Karlštejn zpřístupnili v roce 1910. Majetkem státu se stal v roce 1954. Od roku 1962 je národní kulturní památkou, a to díky zájmu nerudného úředníka, císaře Svaté říše římské národa německého, jehož tisíciletou říši zrušil v roce 1806 Napoleon.
V Prátru krmil holuby
O Františkovi se říká, že byl úřednický suchar, bez jakýchkoli zájmů. Jen sexualitu měl nadmíru vyvinutou, s druhou manželkou (ženat byl celkem čtyřikrát) měl 12 dětí. Marie Tereza Sicilsko-Neapolská mu je porodila za 17 let manželství. Pak zemřela.
Den začínal v 6 hodin ráno čtením pošty a rešerší, poté se věnoval audiencím, korespondenci, přehrabováním v lejstrech, kterým moc nerozuměl. Zpočátku bylo u dvora veselo, plesy, koncerty, hostiny, což postupně ustávalo, císař rád hrál na housle, císařovna na basu. Po její smrti císař na společenské akce zanevřel, jen večer si zahrál partičku whistu. Po každé práci se potřeboval vyspat, s přibývajícím stářím spal stále více. Bytostně nesnášel novoty, měl rád vše při starém.
Chodil po Vídni, zastavoval se s měšťany, vyprávěl vtipy a v Prátru krmil holuby. Když se dozvěděl o porážce Napoleona, řekl Konečně si budeme moci dát šlofíka. Roku 1792 se nechal korunovat českým králem.