Článek
Mnichovská dohoda poslala milióny tun betonu spolu s odhodlanou armádou z polovyzbrojených pevností do nečinnosti. Mladá republika se musela podrobit rozhodnutí mocností a vydat agresorovi pevnosti i zbraně. Tvrze, pěchotní sruby, i řopíky, pokud se zachovaly, jsou na mnoha místech republiky mementem, které přitahuje i desítky let po konci války stále větší množství návštěvníků.
Některé jsou otevřeny celoročně, další jen sezónně od května do října, některé menší objekty nepravidelně. Ale na nezájem si nemohou stěžovat, řada z nich je vybavena po usilovné práci jejich provozovatelů, což znamená chlapů, kteří bunkry žijí a dali by za ně první poslední, jako v době mobilizace.
Dělostřelecké tvrze, těžké a lehké objekty
Z dělostřeleckých tvrzí je celoročně otevřená Hůrka u Králík, ostatní – Dobrošov, Hanička, Bouda, Stachelberg, Skutina jsou v režimu květen – říjen (více na jejich webových stránkách).
Následuje řada těžkých opevnění, povětšinou pěchotních srubů – například Běloveský pevnostní skanzen s vyhlášenou Březinkou a Vodou, areál Opava- Milostovice, Darkovičky, pěchotní sruby „Jaroslav“, „U cihelny,“ „Na sedle“, „Zahrada“ u Šatova, v aktivní službě do poloviny 90. let využívána armádou...
Následují lehká opevnění vzor 36, najdeme je například „Na Kočičáku,“ v Krušných horách, ty byly kopiemi francouzských objektů, a velká řada objektů vzor 37 (řopíky), těch najdeme desítky.
Řopíky byly projektem českých vojenských inženýrů, velitelem programu byl generál Karel Husárek. Nejdříve s začalo s výstavbou těžkého opevnění, nejohroženějšími úseky bylo pásmo od Žacléře po Slezsko, dále Bratislava a Komárno.
Po anšlusu Rakouska se urychleně začala opevňovat i jižní hranice. Projekt počítal se 1276 objekty, které by bojovaly i samostatně, dokončilo se jich 262. Jejich malé posádky měly zadržet nepřítele, zatímco ostatní armádní složky měly mít schopnost manévrovat proti nepříteli.
Nestačili je dokončit a vyzbrojit
Plán počítal s výstavbou 17 dělostřeleckých tvrzí, dokončeny byly Smolkov (nepřístupný), Hůrka a Bouda, přístupné Adam (nedokončený nepřístupný), Hanička přístupná, Skutina rozestavěná přístupná, Dobrošov a Stachelberg rozestavěné a přístupné. Všechny objekty jsou na severní hranici.
Ve vnitrozemí obranu doplňovaly tři záchytné linie, Liběchovská příčka vedoucí od Mimoně, na ni navazovala Pražská čára s 830 objekty, měla končit u Slap, odtud se táhla podle Vltavy na jih. Další uzávěra byla od Boudy přes Ústí nad Orlicí, Litomyšl, Horní Cerkev ke Slavonicím. Poslední byla plánována od Opavy přes Hranice, po Napajedla a Kúty.
Realizována byla jen Pražská čára, řopíky se objevily na březích Ohře, Radbuzy, mnoho z nich Němci zničili, aby nemohly být případným střediskem odporu. V některých, hlavně v okolí Ostravy a Opavy, se zachytili při Ostravské operaci. Využili naše opevnění před postupujícími vojsky Rudé armády spolu s čs. tankovou brigádou.
