Článek
Od Čerta k Blaníku
Jedenadvacetiletý kuchař Václav Levý (1820-1870) přišel na liběchovský zámek, panství Antona Veitha, vařit. Ve volném čase ho to táhlo do skal. Od mládí vyřezával do dřeva, měkký kámen v něm probudil svými rozměry nebývalou fantazii.
V poměrně krátkém časovém období od roku 1841 do roku 1846 vzniklo po okolí několik romantických sochařských výtvorů. Veith poznal Levého přirozený dar a nechal mu volnou ruku. Jeho chráněnec vytvořil v lesech u Liběchova několik pozoruhodných děl.
Skalní skulptury jsou rozesety na trase přibližně dvanácti kilometrů s malým převýšením. Nejlepší je nastoupit na cestu v Želízech. Mírným kopečkem vyjdete po deseti minutách na Klácelku, jeskyni, nazvanou podle romantického básníka Františka Matěje Klácela.
V ní Levý vytesal podle Klácelovy bajky Lišák Ferina symboly lidských vlastností v podobenství zvířat. Prostranství před jeskyní se nazývá Blaník. Jako mnoho jiných Klácel doufal, že až nám bude nejhůř, otevře se Blaník a vyjedou jezdci. Podle něho ale v jejich čele měl být Žižka. Je tu vytesán, zrovna jako Prokop Holý.
Ono je to asi jedno, rytíři jsou stále kamenní a většinou bez tváře. Ne že by je Levý nevypodobnil, ale dejte vandalovi příležitost, hned se vám odmění. Když Klácel uviděl tu nádheru, chtěl se prý do skal odstěhovat a psát tu další strofy svého díla o Lišáku Ferinovi.
Koukl a viděl
Levý se v pískovci pustil i do dalších témat. Čertovské hlavy mu vylezly z devítimetrové skály samy. Stačilo pár vymletin, pár výstupků a bylo rozhodnuto.
Levý tesal skály podle dispozic, které v nich viděl. Tak vznikla Harfenice, nebo Had. Omlácená Harfenice s jeskyní U ještěra je jakoby plánovitě zasazená do terénu.
Levý měl štěstí na mecenáše, Veith ho poslal studovat do Prahy a do Mnichova, k sochaři L. Schwanthalerovi. Levý žil letech 1854 až 1864 v Římě, byl jedním z nejvýznačnějších sochařů 19. století. Jeho žákem se stal i V. Myslbek.
