Hlavní obsah
I v době sucha v roce 2015 zůstal Černohorský močál útočištěm pro rostliny a živočichy, kteří ke svému životu vysokou vlhkost potřebují. Foto: Archiv Hnutí DUHA/Radek David

Černohorský močál: černé tůně, jež uspokojí srdce všech melancholiků

Rašeliniště, kterým se na Šumavě říká slatě, leží v první zóně našeho největšího národního parku. Správa parku do těchto míst organizuje výpravy s průvodcem, který umožní poznat život v místech, kde člověk nijak nezasahuje. Navštívit Černohorský močál lze i jako dobrovolník a pomoci s jeho opravou.

I v době sucha v roce 2015 zůstal Černohorský močál útočištěm pro rostliny a živočichy, kteří ke svému životu vysokou vlhkost potřebují. Foto: Archiv Hnutí DUHA/Radek David
Černohorský močál: černé tůně, jež uspokojí srdce všech melancholiků

Kdo viděl film Král Šumavy, je jistě zná. Slavná rašeliniště, kterým na Šumavě říkají slatě, nabízí jedny z nejromantičtějších zákoutí krajiny našeho největšího národního parku.

Vznikla zhruba před 9 - 10 tisíci lety na místech s nejpříhodnějšími podmínkami, k nimž patří mělké pánve, sedla a mírné svahy, prameniště s málo propustným horninovým podkladem a chladné, vlhké podnebí. Jejich původní podoba se však během let měnila.

Na celé Šumavě je přibližně 6000 hektarů rašelinišť a téměř dvě třetiny z nich byly v minulosti odvodněny. Nejčastěji proto, aby se zvýšila těžba dřeva nebo pro získání zemědělské půdy.

S vysoušením se začalo už v 19. století, nicméně ty největší zásahy proběhly v 80. letech, kdy Šumavou procházel hraniční zátaras oddělující nás od zbytku Evropy. Zelené polštáře mechu tak pozorovala jen místní zvířata nebo oči strážců hranice. Úchvatný pohled slatě nabízí i na podzim, kdy se v zeleni začervenají trávy a listy brusnic - tehdy slatě “kvetou”.

Jenže všechno odvodnění a vysoušení se na rašeliništi velmi negativně projevuje, poškozuje ho a zvyšuje riziko jeho totálního zániku. Kromě jedinečného biotopu, místa, pro život často ohrožených organismů, který se v Evropě vyskytuje vzácně, tak zmizí i zásobárna vody pro období sucha. Proto správci národního parku společně s dobrovolníky pracují na jeho revitalizaci. Přehrazení a zasypání kanálů pomáhá zvýšit a stabilizovat hladinu vody v rašeliništi.

Například dobrovolníci Hnutí DUHA sem vyrážejí na jeden z termínů tradičních Týdnů pro divočinu. Budou zasypávat umělé kanály zeminou a vracet rašelinotvornou vegetaci do opětovně zamokřených míst. “Oprava” rašelinišť zastaví i nepřirozené vyplavování  rašeliny do povodí Vltavy, což pomůže zlepšit kvalitu vody. Protože jsou rašeliniště velmi citlivá, musejí všechny revitalizační práce probíhat ohleduplně a pokud možno ručně.

Dnes už nevede Černohorským močálem drátěný plot, jedna hranice ho ale stále protíná - mezi obcemi Modrava a Kvilda a zároveň mezi kraji Jihočeským a Plzeňským. Přestože je oblast v 1. zóně Národního parku Šumava, můžete ho na vlastní oči spatřit nejen jako dobrovolní pomocníci. Správa parku i do těchto míst organizuje výpravy s odborným průvodcem, díky kterému dobře poznáte život v místech, kde člověk nijak nezasahuje.

Výprava s průvodcem má kromě vzdělávacího i praktický důvod - vyškolený zrak dobře pozná, kam šlápnout, abyste se při nepozorném kroku nepropadli po kolena do vodou prosycené půdy. Močál je totiž obklopen podmáčenou smrčinou. Při dobré viditelnosti jsou v ní vidět jezírka chladné a do černa zbarvené vody, která působí tajemně až nebezpečně.

Jenže zvlášť v době, když se těsně nad močálem převalují ranní mlhy jen nejasně naznačující keře kleče, borůvek či vřesu, roste pravděpodobnost, že šlápnete vedle.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků