Hlavní obsah
I v době sucha v roce 2015 zůstal Černohorský močál útočištěm pro rostliny a živočichy, kteří ke svému životu vysokou vlhkost potřebují. Foto: Archiv Hnutí DUHA/Radek David

Černohorský močál: černé tůně, jež uspokojí srdce všech melancholiků

Rašeliniště, kterým se na Šumavě říká slatě, leží v první zóně našeho největšího národního parku. Správa parku do těchto míst organizuje výpravy s průvodcem, který umožní poznat život v místech, kde člověk nijak nezasahuje. Navštívit Černohorský močál lze i jako dobrovolník a pomoci s jeho opravou.

I v době sucha v roce 2015 zůstal Černohorský močál útočištěm pro rostliny a živočichy, kteří ke svému životu vysokou vlhkost potřebují. Foto: Archiv Hnutí DUHA/Radek David
Černohorský močál: černé tůně, jež uspokojí srdce všech melancholiků

Kdo viděl film Král Šumavy, je jistě zná. Slavná rašeliniště, kterým na Šumavě říkají slatě, nabízí jedny z nejromantičtějších zákoutí krajiny našeho největšího národního parku.

Vznikla zhruba před 9 - 10 tisíci lety na místech s nejpříhodnějšími podmínkami, k nimž patří mělké pánve, sedla a mírné svahy, prameniště s málo propustným horninovým podkladem a chladné, vlhké podnebí. Jejich původní podoba se však během let měnila.

Na celé Šumavě je přibližně 6000 hektarů rašelinišť a téměř dvě třetiny z nich byly v minulosti odvodněny. Nejčastěji proto, aby se zvýšila těžba dřeva nebo pro získání zemědělské půdy.

S vysoušením se začalo už v 19. století, nicméně ty největší zásahy proběhly v 80. letech, kdy Šumavou procházel hraniční zátaras oddělující nás od zbytku Evropy. Zelené polštáře mechu tak pozorovala jen místní zvířata nebo oči strážců hranice. Úchvatný pohled slatě nabízí i na podzim, kdy se v zeleni začervenají trávy a listy brusnic - tehdy slatě “kvetou”.

Jenže všechno odvodnění a vysoušení se na rašeliništi velmi negativně projevuje, poškozuje ho a zvyšuje riziko jeho totálního zániku. Kromě jedinečného biotopu, místa, pro život často ohrožených organismů, který se v Evropě vyskytuje vzácně, tak zmizí i zásobárna vody pro období sucha. Proto správci národního parku společně s dobrovolníky pracují na jeho revitalizaci. Přehrazení a zasypání kanálů pomáhá zvýšit a stabilizovat hladinu vody v rašeliništi.

Například dobrovolníci Hnutí DUHA sem vyrážejí na jeden z termínů tradičních Týdnů pro divočinu. Budou zasypávat umělé kanály zeminou a vracet rašelinotvornou vegetaci do opětovně zamokřených míst. “Oprava” rašelinišť zastaví i nepřirozené vyplavování  rašeliny do povodí Vltavy, což pomůže zlepšit kvalitu vody. Protože jsou rašeliniště velmi citlivá, musejí všechny revitalizační práce probíhat ohleduplně a pokud možno ručně.

Dnes už nevede Černohorským močálem drátěný plot, jedna hranice ho ale stále protíná - mezi obcemi Modrava a Kvilda a zároveň mezi kraji Jihočeským a Plzeňským. Přestože je oblast v 1. zóně Národního parku Šumava, můžete ho na vlastní oči spatřit nejen jako dobrovolní pomocníci. Správa parku i do těchto míst organizuje výpravy s odborným průvodcem, díky kterému dobře poznáte život v místech, kde člověk nijak nezasahuje.

Výprava s průvodcem má kromě vzdělávacího i praktický důvod - vyškolený zrak dobře pozná, kam šlápnout, abyste se při nepozorném kroku nepropadli po kolena do vodou prosycené půdy. Močál je totiž obklopen podmáčenou smrčinou. Při dobré viditelnosti jsou v ní vidět jezírka chladné a do černa zbarvené vody, která působí tajemně až nebezpečně.

Jenže zvlášť v době, když se těsně nad močálem převalují ranní mlhy jen nejasně naznačující keře kleče, borůvek či vřesu, roste pravděpodobnost, že šlápnete vedle.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků