Hlavní obsah

Carnac: detektivka tisícovek menhirů

Novinky, Vratislav Konečný

Teorií o tisícovkách vztyčených kamenů v bretaňském Carnacu jsou desítky. Mohli je postavit Keltové pro své slavnosti, mohou to být také obří vysílače. Jenže obrovské balvany tu vztyčili podle výzkumu neolitičtí lidé dávno před Kelty. Prý začali před více než 5500 lety. Že by z nudy kameničili?

Foto: Vratislav Konečný

kamenné aleje v Carnacu

Článek

Kdo vláčel mnohatunové stély vysoké 90 centimetrů až po neuvěřitelných 23 metrů z několik kilometrů vzdálených lomů. Kolo zdejší obyvatelé neznali. Kamenné řady, aleje, (alignementy) začínají několik kilometrů od pobřeží. Proč ne přímo na mořském břehu? Vztyčování začalo v dobách, kdy egyptské pyramidy čekaly na své zbudování ještě tisícovky let. Faraóni vyhnali dělníky do písku v letech 2650 až 2550 před našim letopočtem.  

Přes silnici nedaleko budovy informačního střediska a zároveň muzea Maison des Mégalithes stojí za plotem  kamenné řady. Mezi nimi pár skupinek turistů, ostatní  koukají zpoza pletiva. A to prý vidíme třetinu kdysi postavených kamenů - asi 10 tisíc. Původní počet se odhaduje na 15 000. Ale člověk postavil, člověk pobořil, otesal, osekal a zabudoval do základů domů.

Menhiry, dolmeny, kromlechy  

I jinde v Evropě najdeme megalitické stavby. Britský Stonehenge, kamenná města na ostrově Malta, stavby na Sardinii,  ale takové množství kamenů je jen v okolí Carnacu.

Hlavní kamenná pole jsou v obci Le Ménec na okraji Carnacu. Ten dal jméno celé oblasti. Menhiry se táhnou do osmikilometrové dálky ve 100metrovém pásu.

Další pole jsou oddělena jen silnicí –  Petit Ménec, Kerlescan a Kermario. Všechny řady nejsou v přímce, některé tvoří půlkruh nebo kruh. Těm se říká kromlechy.

V Kermariu jsou ještě větší kameny,  měří kolem sedmi metrů. Je jich přes tisíc. U Kerlascanu stojí 13 řad se 540 megality.

Největší evropský menhir ale naleznete u vsi Locmariaquer. Dostal jméno Vílí kámen (Er Grach). Bohužel byl povalen a  při pádu se rozlomil na několik kusů. V Locmariaqueru je i velký dolmen, což je označení pro obří kamenný stůl, jehož deska spočívá na menhirech.

Komory nebo vysílače

Archeologové jsou přesvědčeni, že to byly pohřební komory.  Hlína a písek byly odváty a zůstaly jen „základy.“ Ale mohly také sloužit i zcela jiným účelům. Erich Daniken v nich vidí vysílače signálů do vesmíru.

Reklama

Výběr článků

Načítám