Článek
Ani vítězství v oblíbené hře totiž nemůže nahradit téměř okouzlující pohled na jihofrancouzské město opevněné dvojitým prstencem hradeb vyšperkovaných úctyhodným počtem padesáti dvou mocných věží s dvěma branami, kdy jste na pochybách, zda se nacházíte v pohádce či v realitě.
Hrad s přiléhajícími hradbami spolu s románskou bazilikou Saint Nazaire z 11. století s nádhernými vitrážemi a městečko s romantickými středověkými uličkami tvoří naprosto výjimečný komplex.
Přesto však přišlo období, kdy vše mělo namále… Ale pojďme od začátku.
Sláva Carcassonne trvá již dva tisíce let. Na místě kdysi stávala římská pevnost a později hrad, který získal dnešní podobu ve 12. a 13. století. Mocný Carcassonne dlouhá léta sloužil jako královská pevnost střežící hranici se Španělskem.
Když se v polovině 17. století hranice posunula směrem na jih, rázem ztratilo opevněné město s hradem svůj strategický a vojenský význam. Poté, co odsud odešla posádka, začalo Carcassonne chátrat a to i díky místním „stavitelům“, pro které se hradby staly nekonečnou zásobárnou stavebního materiálu. Situace došla tak daleko, že v polovině 19. století rozhodli radní vše kompletně zbourat.
Proti demolici se naštěstí postavil významný historik a archeolog Jean-Pierre Cros-Mayrevieille a získal na svou stranu také vlivného spisovatele Prospera Mériméa. K nim se přidal architekt Eugéne Viollet-le-Duc, který se podílel mimo jiné na restaurování slavného Notre Dame v Paříži, a začala nákladná a velmi zdlouhavá rekonstrukce mohutných hradeb, jež se protáhla se na sto let. Práce probíhaly od roku 1853 a skončily až v roce 1960 - jejich výsledkem se stala romantická replika původního města, která podle dostupných informací přiláká k návštěvě až tři milióny turistů ročně.
Ze spousty legend o Carcassonne si připomeňme jednu, vysvětlující jeho název. Z ní se dozvíme, že v období saracénské nadvlády nad zemí obléhalo hrad vojsko Karla Velikého. Dlouhé měsíce byl hrad v obležení a obyvatelé skoro umřeli hladem. Madam Carcass, přítelkyně saráckého krále, je chtěla zachránit, a tak na Carcassin popud obyvatelé z posledních zásob vykrmili prase a hodili jej z hradeb nepřátelům k nohám. Zvíře při pádu narazilo na ostré kameny a z břicha se mu vysypalo zrní. Vojáci v domnění, že zásoby města jsou nevyčerpatelné, ukončili obléhání. Symbolem vítězství se díky tomu stala právě madam Carcass, jejíž jméno starobylá pevnost nese dodnes.
Město i hrad v současnosti ožívají nejen ve dne, ale také v noci. V obrovském amfiteátru uvnitř slavné pevnosti se konají koncerty nebo šermířská vystoupení. V Carcassonne působí velmi známá šermířská škola, kde se zájemci naučí ovládat meč nebo střílet z luku - na vše navazuje místní obchod se středověkými zbraněmi a zbrojí.
A zajímavost na závěr: Na dohled od Carcassonne se nachází i průplav Vanal di Midi, vybudovaný v letech 1666-1682. Unikátní dílo o délce 240 kilometrů, jehož autorem je Piérre-Paul Riquet, spojuje Atlantský oceán se Středozemním mořem.
