Článek
Roční zkoumání vnitřní struktury sošky již přineslo první výsledky. Podle Petra Nerudy z Ústavu Anthropos Moravského zemského muzea je zřejmé, že dílo bylo vytvořeno ze spraše, pocházející z dolnověstonického sídliště. Použitý materiál obsahuje i hrubší částice, z nichž ty s ostrými hranami zřejmě budou úlomky kostí nebo mamutoviny.
Keramické těsto nebylo nijak zvlášť připravováno, neboť hrubé příměsi jsou ve figurce rozptýleny naprosto nahodile. Vše nasvědčuje tomu, že soška vznikla z jedné hroudy. Nic neukazuje na to, že by některá část byla vytvořena zvlášť a k tělu následně připojena.
„Zajímavé poznatky se podařilo získat o čtyřech důlcích na temeni hlavy. Jejich virtuálním vyplněním jsme zjistili, že všechny byly zhotoveny jedním nástrojem se zploštělým špičatým hrotem. Tvarem připomíná hrot brko ptačího pírka,“ uvedl Neruda.
Věstonická venuše je národní kulturní památka a jedna z nejznámějších plastik na světě. Figurku vysokou 11 centimetrů objevil tým archeologa Karla Absolona v roce 1925 mezi Dolním Věstonicemi a Pavlovem ve zbytcích pradávného ohniště. Je stará 29 000 let a je nejstarší uměleckou ukázkou pravěké keramiky na světě.
Vedoucí Ústavu Anthropos MZM Martin Oliva k informacím o sošce doplnil: „I když se o účelu sošky vedou spory, byla pravděpodobně stvořena jako amulet pro ženy při těhotenství, porodu a podobně. Jde ale pouze o jedno z možných vysvětlení.“ K záměru tvůrce konstatuje: „Jde spíše o určitý ideál než o konkrétní zpodobnění ženy, a to již s ohledem na neosobní ztvárnění hlavy.“
