Článek
Vše zmařila mnichovská dohoda
Někdejší objekty prvořadého významu se staly památníky, a částečně i pevnostními skanzeny, kde se můžeme seznámit s historií, výzbrojí a někdy i s ukázkami bojové techniky.
Někde se jedná o jednotlivé bunkry, je zprovozněno několik řopíků, například v linii u Slavonic, jednotlivé sruby jsou uváděny do původního stavu jako při mobilizaci. Jedním z prvních byla náchodská Březinka, v rámci naučné stezky propojená s tvrzí na Dobrošově.
Postupně se rekonstruuje tvrz Stachelberg na Žacléřsku s řopovou ochranou, severomoravská uzávěra u Darkoviček. Zpřístupněna je i pověstná Hanička, která hrála roli protiatomového ukrytu v minulém režimu, stejně tak třeba Bouda nebo Skutina.
Tento objekt si zahrál filmovou roli ve Dnech zrady, sice velmi ideologickém, ale aspoň ukázal, s čím jsme chtěli do boje proti agresorovi jít.
Méně známé jsou pevnůstky v oblasti Českého Švýcarska, Krušných hor, nebo okolí Kašperských hor. Řadu bunkrů v minulém režimu sloužila armádě, například proti Rakousku byly osazeny dělovými kanony sruby u Šatova na Znojemsku. Polní opevnění ale byla připravena, takže nepřítel by se nemohl v plné sestavě rozvinout, otázkou je, jak by to bylo v případě vzdušného výsadku. Němci ho měli v plánu.
Hitler navštívil pevnosti
Nejen v Čechách a na Moravě se budovala obrana, o „oživení“ pevnůstek v Bratislavě, které leží na pravém břehu Dunaje, se snaží slovenští příznivci válečné historie.
Tady Hitler po záboru Rakouska a vzniku Slovenského štátu zkoumal sílu našeho opevnění, podobně jako na několika dalších bunkrech v tehdy již protektorátu. Prý u něho vzbudily respekt.
Přes milión vojáků do obrany
23. září 1938 byl vydán rozkaz ke všeobecné mobilizaci. Směrem k pevnostem se hnuly statisíce odhodlaných vojáků. Výjimku tvořily Němci a Maďaři, kteří byli i tak většinou považováni za nespolehlivé.
Mírová armáda měla 195 000 vojáků (9000 důstojníků), při mobilizaci šly počty na více než 1 100 000 vojáků (45 000 důstojníků). . .
Modernizace versus statika
Názory na obranu se lišily, náčelník generálního štábu generál Ludvík Krejčí chtěl modernizovat armádu, tehdejší armádní inspektor gen. štábu Syrový se klonil k variantě statické obrany, měli jsme tradiční vazby na Francii jako spojence. Maginotovu linii Němci obešli, naši dostali bez boje, o její výstavbě, počtech obránců i většině operačních plánů věděli díky tomu,že práce probíhaly v Sudetech.
Před 75 lety mnohdy nedokončené a velmi špatně vyzbrojené betonové obludy na čas ožily odhodláním a nadějí. Po pár dnech se z nich staly mlčenlivé pomníky. Říkalo se jim pomníky zrady.
Některé jsou otevřeny do konce října, někde si můžete prohlížet po objednání i v zimě.
