Článek
Co pro vás osobně znamená jeviště a vůbec chvíle, kdy tam stojíte, zpíváte, hrajete, existujete?
Jeviště je můj život, a to se vším, co k tomu patří. Splnil se tak můj sen a koníček se mi stal prací. Je to úžasný pocit, když člověk přichází do práce s radostí, protože ví, že bude dělat to, na co se těší, co ho naplňuje. Otevření opony je pro mne jako otevření okna do světa plného emocí, nádherné hudby, příběhů plných vášně, radosti, ale zároveň i svět slz a utrpení. Na jevišti má člověk možnost zažít to, co mu reálný život, hlavně v dnešní kruté době, často upírá a nedopřeje. Může dát volný průběh svým pocitům, za které se nemusí stydět. Život na jevišti skutečně miluji.
Existuje postava, na kterou si už delší čas brousíte zuby?
Operní literatura je tak obrovská, že zpěvák může stále o čemsi snít. Samozřejmě, že i já mám v hlavě postavy, které bych rád ztvárnil v budoucnosti na jevišti. Zbožňuji Pucciniho a verizmus pro plnost vášní, stejně jako ruské autory pro šířku a hloubku citů obsažených v jejich hudbě. Snad mi osud někdy přivede do cesty Scarpiu, Knížete Igora, ale i Verdiho Jaga či Nabucca a mnohé další ukryté v mých snech. Ale všechny vám neprozradím, protože mám rád, když se mi sny plní (smích).
Nedávno jste oslavil dvacet let vaší sólistické kariéry na scéně. Konala se po repríze opery Eugen Oněgin, kde máte titulní roli...
Je to tak, uplynulo už dvacet let od doby, co jsem měl svoje první představení v divadle. Zvláštní shodou náhod - bez plánovaní - připadlo představení opery Eugen Oněgin přesně na den a hodinu mého výročí... A protože mě lidé znají jako člověka, který rád oslavuje a setkává se při příjemných příležitostech, upekl jsem moji známou „Marlenku“ a „Sacherku“ a zorganizoval jsem takovou menší oslavu. Dnes se už lidé dokáží potkat snad jen při pohřbech. Tak proč si nezvolit veselejší důvod! Byl to příjemný večer, přišli všichni mí kolegové – sólisté, rodiče a přátelé. Jsme v divadle skutečně dobrý kolektiv, tak proč spolu něco neoslavit. Oněgin je moje srdcovka a tato skutečnost jen umocnila atmosféru celého večera.
Co vaše další umělecké sny a touhy?
Mým velkým snem bylo zpívat muzikál. Dnes jsem už věkově „za", takže jsem dosnil... Ale rád si do této oblasti „odskočím" ještě i dnes, na koncertech uvádím ukázky z muzikálů. Rád zpívám například písně Josha Grobana. Má úžasné skladby. A od doby, co jsem si vyzkoušel činoherní role, mě láká i tento druh hereckého umění. Určitě bych neodmítl činoherní nabídku.
