Hlavní obsah

Barokní komody na znárodněné Malé Hluboké využívali zaměstnanci jako latríny

Novinky, Vratislav Konečný

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dalo by se to laxně okomentovat: Doba byla taková! Kulturnímu barbarství vždy nahrává nějaká taková doba. Ať jde o pálení knih, boření staveb, ničení obrazů. Pseudogotický zámek respektive poloruiny Českého Rudolce najdete poblíž Dačic. Název Malá Hluboká mu patří právem, často je tak prezentován.

Foto: Vratislav Konečný

Malá Hluboká před 5 lety

Článek

Tudorovská gotika je konečnou podobou stavby, která začala původně jako tvrz, poté se přeměnila v zámek přestavovaný v různých stylech, jak se měnila období a majitelé.

Vzdělaný ženista

Vlastníkem byl od roku 1857 major ženijního vojska rakouské armády Michael Angelo Picchioni, rektor vojenské akademie ve Znojmě. Byl vynikající stavební inženýr. Podílel se na stavbě pevnosti v Salzburku, v Přemyšlu, mladoboleslavských kasárnách či poutním kostele v Cizkrajově. Tudorovská gotika ho okouzlila, své sídlo si nechal zbudovat v tomto tehdy velmi oblíbeném stylu.

Dcera Johanna se  provdala za průmyslníka Curta Reihardta, jejích děti Ernst a Katerina vlastnili zámek do konce druhé světové války. Německé okupační úřady rozhodly, že zámek bude využíván jako rekonvalescenční sanatorium pro důstojníky, byl stranou válečného dění, oficíři byli v „závětří“. Ernst před nacisty raději odejel do Jižní Ameriky.

Chátrající, nyní již rekonstruovaný Rudolec, jsem navštívil v průběhu uplynulých desetiletí několikrát. Zámek se rozpadal před očima, přecházel z majitele na dalšího, všichni měli velké plány, největší asi JZD Chýně, to mělo pouze vlastnická práva, jehož záměry byly grandiózní, jen z nich nějak sešlo.

Nebyl tu ani luxusní hotel, ani domov pro seniory. O investici měly zájem i aerolinky, Sportturist Praha a další. Nyní už se Malá Hluboká vzpamatovává, rekonstrukce je v režii akciové společnosti Malá Hluboká a. s. (dříve PENA plus).

Zkáza přišla po válce

Hned po konci války zámek vyrabovali Rusové společně Francouzi, Italy a  Jugoslávci, kteří byli rozmístěni po okolí jako váleční zajatci. Opět se dá barbarství svést na dobu, po této akci se zámek proměnil v lazaretní zařízení nedalekého zajateckého tábora.

Stát se o Rudolec začal "starat" od konce roku 1945. V padesátých a šedesátých letech sloužil státnímu statku, střechy se začaly propadat, suterén zaplavovala voda, do zbytku mobiliáře chodili zaměstnanci a brigádníci na záchod.

Střecha se částečně zřítila v 70. letech, poté se začalo uvažovat o záchraně objektu, vždy z toho ale sešlo. To se daří až  v posledních letech. Objekt se odvodnil, pozvolna se opravuje i tragicky zdemolovaný vnitřek, vnější plášť už vykukuje z rozvalin spolu s opravenou 30metrovou věží. V Rudolci se podařilo otevřít restauraci s pivovarem, infocentrum.

První ananas v Evropě

Název Rudolec poukazuje na těžbu rud v okolí, proto byla oblast ve středověku kolonizována. V dobách rozkvětu v 17. a 18. století u  zámku v nádherném parku stála i oranžérie, jako první v Evropě se tu podařilo vypěstovat ananas.

Na rozvoji okolí měl v 18. století zásluhu rod Trautenstein-Falkenstein, v 19. století pak Razumovští, kteří v nedalekém Dolním Bolíkově založili jedny z největších  železáren v Rakousku. Kdysi (1830) pracovalo ve vysídleném údolí na 3000 dělníků.

Reklama

Výběr článků

Načítám