Článek
Pěst při přibližování narůstá v obludárium, vůbec sem nezapadá. Jenže ve městě je starých domů pomálu, valná část jsou moderní stavby.
Kruj znamená jaro, je fakt, že pod horami to vypadá celkem svěže. Cesta stoupá serpentinami až k hotelu, kde se většinou parkuje.
Do Kruje se jezdí kvůli Skanderbegovi, ten tu má své muzeum, turisté se ale především rádi přehrabují v nabízených suvenýrech, bazar je na ně specializovaný.
Vychovali si schopného protivníka
Historie města sahá do rozmezí 6. až 9. století, území předtím obývaly ilyrské kmeny, pak přišli Římané, Byzantinci. Poté zde vládli Bulhaři, velký zlom nastal, když na Balkán vtrhli v roce 1345 Turci.
Územím dnešní Albánie prošli několikrát, roku 1415 obsadili i Kruje. Skanderbeg se narodil 1405, vyrůstal jako albánský šlechtic se třemi bratry coby rukojmími v osmanském zajetí v Konstatinopoli. Prošel vojenským výcvikem, ze zajetí uprchl a postavil se do čela národního odporu. Nejdřív musel přesvědčit kmenové vůdce ke spolupráci.
Turci mu říkali Amavtulu, Iskandri Bey - Alexandr, pán Albánie. Skanderbeg obsadil Kruju a 35 let (1443 až 1478) odtud úspěšně odrážel nepřítele. V roce 1450 oblehlo hrad na sto tisíc Osmanů, což musela být obrovská masa rozložená na svazích města.
Z původního hradu toho moc nezůstalo, muzeum je v nově zbudovaném muzeu, které působí dojmem pevnosti. Najdete tu vše možné artefakty týkající se Skanderbega i dějin Albánie. Ze starého hradu zbyla jen vysoká věž, vyhlídková, v čase návštěvy zavřená.
Hrad obléhání ustál, další přišlo v letech 1466 a 1467, kapituloval roku 1478, to už byl Skanderbeg po smrti.
U hradu je několik kaváren, mají výborné víno, fantastickou kávu, dobré pivo i krmi.
Lokalita hradu je poměrně velká, najdete tu i etnografické muzeum v domě, která patřila rodně Toptani. Uvidíte, jak fungoval dům bohaté rodiny, jeho členění.
V nejspodnější části opevnění je několik uliček se starými domy, najdete tu bektaštickou svatyni i veřejné lázně.
Bazarová ulička Viva Albania!
Největší zájem je ale o suvenýry a pseudosuvenýry v ulici s kočičí dlažbou. Textile, oděvy, trika s vlajkou, hrníčky, magnety – na nich od diktátora Hodži po Matku Terezu, plstěné čepice qelshe. Mísy dlabané ze starých olivovníků, vojenské suvenýry, fotky Stalina, Marxe, Engelse a Fidela. Velký suvenýrov, nechybějí popelníky ve tvaru všudypřítomných bunkrů.
Kruje částečně zpustošilo zemětřesení v roce 1617, hrad ztratil význam a ani Turci neměli zájem udržovat pevnost, odkud by zase mohli být napadáni. Za jejich správy byla země decentralizovaná, pokud kmeny platily daně, bylo vše v pořádku. Křesťani museli platit daně, muslimové ne.
Kruje je rozhodně místo, které stojí za to navštívit. Třeba jen kvůli vzpomínkovému suvenýru. Vzpomenete nejen na hezkou dovolenou, ale také na hrdé lidi, kteří si i v podobě krevní msty potrpěli na svou čest a nezávislost.
