Článek
Z botanické zahrady byla její semena expedována do zámeckých zahrad v celé Evropě. V Čechách se objevuje v zahradě Červeného Hrádku u Jirkova v roce 1846. Po padesáti letech však už roste, stejně jako i jinde v Evropě, zplaněle podél říčních toků.
V současné době je netýkavka žláznatá řazena mezi stovku nejagresivnějších invazních druhů bylin. Jediná rostlina totiž dokáže vyprodukovat za jedno vegetační období několik tisíc semen, která dokáže puknutím semeníku „vystřelit“ až do vzdálenosti čtyř metrů.
Netýkavka žláznatá vyroste na jaře ze semen, zpočátku je to nenápadná rostlinka, která však během tří týdnů v červnu naroste až do výšky dvou metrů. Má střídavé, kopinaté, po okrajích zubaté listy, dlouhé až dvacet centimetrů. Pozornost vzbuzují krásné květy, které lidé dokonce přirovnávají k orchidejím, v barevné paletě od bílé, přes růžovou až po tmavě červenou. Přitahují včely a čmeláky, neboť obsahují velké množství nektaru – čtyřicetkrát sladšího, nežli mají naše domácí rostliny. A tak oproti botanikům a ochráncům přírody včelaři na netýkavku nedají dopustit.
Může být užitečná i jinak. Zvláštní význam jí přisoudil anglický lékař a homeopat Edward Bach (1886–1936). Stala se jednou z prvních květin, které začal používat pro své květové terapie, známé jako Bachovy květové esence či Bachovy kapky. Esence z netýkavky žláznaté doporučoval lidem, kteří jsou popudliví, netrpěliví a reagují nepřiměřeně.
Německý biolog a poradce pro výživu Peter Becker doporučuje užití květů netýkavky k přípravě sirupů, želé a zmrzliny.
Nicméně objeví-li se tato rostlina na vašem pozemku, snažte se ji zlikvidovat ještě před uzráním semen. V opačném případě si zaděláváte na problém, že vám kolem zahradního jezírka neporoste nic jiného.
