Článek
Přestože byl houslista nucen překonat nezmary počasí v podobě všudypřítomné ledovky, dorazil z Prahy po tři a půlhodinové cestě včas a bez nehody a na jeho představení nebylo ono zvýšené vynaložené úsilí při řízení vozidla vůbec znát.
Koncert byl zahájen krátce po šesté hodině večerní, kdy diváci přivítali Jaroslava Svěceného a Jitku Navrátilovou, hráčka na cembalo, bouřlivým potleskem. Po krátkém úvodním slovu se v hlavní roli ocitla hudba.
Sálem se nesly podmanivé tóny skladeb světoznámých hudebních skladatelů. Repertoár byl poskládán z tvorby velikánů českého, italského a německého barokního období. Nechyběly tedy kupříkladu melodie G. F. Händela, J. S. Bacha, A. Vivaldiho či českého komponisty F. Bendy. Jaroslav Svěcený si dokázal celý sál naprosto a bez výjimky získat.
Předěl mezi jednotlivými výstupy tak naplňoval dlouhotrvající potlesk. Ten ustal jen v ty okamžiky, kdy houslista pronesl nějaký úsměvný bonmot, krátce povyprávěl o původu skladby a osudu skladatelů či nastínil vývoj stavby houslí. Tentokráte ve svých rukách postupně rozezněl tři báječné nástroje z italské, francouzské a české provenience. Všechny bez rozdílu nabídly fantastický zvuk.
Mistrovo nasazení bylo obrovské během všech skladeb, nicméně to, co předvedl ve skladbě nazvané Chrámové zvony, bylo na samých hranicích lidského chápání. Smyčec se po nástroji doslova míhal, pohyb prstů se změnil v jednolitý proud, vysoké a rychlé tóny plynule střídalo jemné vybrnkávání a diváci, pokud zavřeli oči, museli opravdu podlehnout iluzi, že nad jejich hlavami se děje něco neuchopitelného a povznášejícího a že ony zvony opravdu znějí někde blízko.
Po více než hodině byl ojedinělý koncert bohužel u konce. Oba protagonisté si vysloužili aplaus, který byl ještě umocněn tím, že celý sál při něm vzápětí povstal. Odměnou umělcům byla navíc i krásná květina, kterou jim jako malé poděkování předala Petra Šístková, ředitelka Městského kulturního střediska v Habartově.
