Jak se slaví silvestr ve světě, včetně nejpodivnějších zvyků a tradic

Delší posun platí zejména v zemích, v nichž se sleduje tradiční lunární kalendář. V občanských záležitostech všude platí, že nový rok se počítá od 1. ledna, ale mnohé tradice se opírají o pohyb Měsíce. To se týká například muslimských zemí.

V Íránu slaví tamní Peršané Nový rok 21. března. Několik týdnů před tím vysévají lidé obilná zrna do mělkých květináčů tak, aby s příchodem Nového roku vzešlo zelené osení, symbol nového života.

Podle lunárního kalendáře se řídí oslavy Nového roku také v Číně nebo ve Vietnamu. Konkrétní dny se liší, ale rozpětí je od poslední lednové dekády do závěru února a stanoví se podle fází Měsíce.

V obou zemích i v národních společenstvích v zahraničí se příchod nového roku slaví velmi intenzívně.

Nejviditelnějším, respektive nejvíce slyšitelným projevem oslav jsou petardy, jejichž výbuchy mají odehnat zlé duchy. Svazky petard visí na zárubních dveří a všude kolem obydlí, kde je lze zavěsit. Jejich rachot je o novoročních svátcích opravdu ohlušující. Dalším průvodním jevem oslav, zejména v Číně, jsou lampiony v pouličních procesích.

V některých částech Vietnamu platí, že to, zda rok bude příjemný a úspěšný, ovlivní první návštěvník, který o novoročním ránu vstoupí do obydlí. Proto se mnohde lidé již dopředu domlouvají s přáteli a příbuznými a prvního návštěvníka netrpělivě vyhlížejí.

Oslavy příchodu nového roku trvají od úplňku do úplňku, celkem tedy 15 dní. Každý den má svůj význam a charakter.

Jeden je věnován předkům, jiný přátelům a příbuzným, další den se naopak na návštěvy chodit nesmí, neboť to nosí smůlu, zvláštní den je vyhrazen snachám a zeťům, aby vyjádřili úctu svým tchyním a tchánům.

V patnáctidenních oslavách se najde místo pro každého. Druhý den nového roku si zvlášť užijí psi. Lidé jsou k nim laskaví a podstrojují jim, neboť Číňané věří, že tento den je dnem zrození všech psů.

Vzhledem k tomu, že čínská kultura je velmi ceremoniální a postavená na tradicích, mají novoroční oslavy spoustu dalších pravidel a zvyklostí: nemyjí se vlasy, neboť to spláchne štěstí. Neužívají se nůžky, neboť ty mohou štěstí přestřihnout. Dveře i okna musejí být v noci na Nový rok otevřená, aby ten starý mohl odejít.

Jsou i pravidla, která se velmi zjednodušeně dají shrnout do u nás známého „Jak na Nový rok, tak po celý rok”: do konce roku se musí splatit všechny dluhy a na Nový rok si člověk nepůjčuje peníze ani nic jiného a nepůjčuje nic ani jiným.

Nemluví se neslušně, člověk musí zapudit špatné myšlenky a dělat jen dobro. Děti se netrestají ani za provedené lumpárny, neboť dítě, které pláče na Nový rok, pak pláče celý rok.

O tom špatném, co se v uplynulém roce přihodilo, se nemluví, aby to nepřeskočilo do letoška. I kdyby měl člověk smrt na jazyku, oblékne se na Nový rok slavnostně, vstane z postele, aby alespoň nejvzácnější hosty důstojně přivítal.

Například ve Skotsku první návštěvník na Nový rok předznamenává celý rok. V některých oblastech této země se pak stále drží tradice koulení ohnivého sudu. Sud se naplní dehtem, zapálí a v plamenech zmizí starý rok.

V Řecku je symbolem Nového roku sv. Vasil, světec známý svou laskavostí a dobrotou. Děti nechávají u krbu nebo na jiném viditelném místě své boty a věří, že jim v nich svatý Vasilios nechá dárky.

Kromě prvního návštěvníka může dění v novém roce ovlivnit i řada dalších věcí. Třeba to, co člověk jí. Osvědčené jsou pokrmy ve tvaru kruhu symbolizující cyklus štěstí a úspěchu. U nás, ale i v řadě dalších zemí je to například trdelník.

V některých oblastech USA se jí na Nový rok vepřové s černými fazolemi. Fazole jsou symbolem štěstí a vepř je v mnoha kulturách symbolem prosperity.

Významnou roli hraje i kapusta. Kapustové lupeny symbolizují papírové bankovky, další atribut celoroční prosperity.

Za nejpodivnější novoroční zvyk je považována chilská tradice shromažďovat se na silvestra na hřbitově, aby lidé uvítali příchod Nového roku ve společnosti mrtvých příbuzných.

Zvláštní je i irská tradice klepání chlebem na dveře a zdi pro štěstí, stejně tak  jihoafrický zvyk házet nábytek z oken vysokých budov.