Článek
Nejoblíbenější zimní houbou je penízovka sametonohá, která je známá taky jako vánoční houba. Nejhojněji se totiž vyskytuje právě v období vánočních svátků. Pavel Hruška z České mykologické společnosti ji chodil na Štědrý den sbírat několik let.
„S kamarádem jsme pokaždé vzali děti a vyrazili do lesoparku v Hostivaři. Nasbírali jsme houby, strávili krásné dopoledne a manželky mohly doma mezitím v klidu připravit Vánoce. Leckdy jsme hledali houby dokonce pod sněhem. V tom případě si to správné místo musíte vytipovat dopředu,“ vzpomíná.
Penízovku sametonohou lze poznat celkem snadno. Roste v bohatých trsech, její čisté, lesklé kloboučky září žlutohnědou barvou a, jak už název napovídá, má sametovou nohu. Jen málokdy je podle Pavla Hrušky možné si ji splést s jiným druhem. Její největší vlnu letos očekává během svátků, protože dřív kvůli suchu ještě nerostla. Této houbě navíc nevadí, ani když teploměr klesne hluboko pod nulu, a tak ji můžeme sbírat i při lednových mrazech.
Vyrazit do lesa v zimě má především tu výhodu, že potkáte velmi málo lidí, takže si lze dosyta vychutnat klid a pohodu. „Sbírání hub mám spojené hlavně s pobytem v přírodě, kdy se odpoutám od věčného shonu. Letní houbaření má jiné kouzlo. Můžete si sednout na pařez a přírodu si skvěle vychutnáte. V zimě tam zase téměř nikoho nepotkáte, ten božský klid, to je největší přínos. Houbaření je trochu bonus navíc,“ myslí si pan Hruška.
Stačí vyrazit do parku
Vedle penízovky sametonohé je asi nejzajímavější zimní houbou hlíva ústřičná. Ta, kterou najdeme v lese po mrazivých dnech, je skutečně pravá. V pěstírnách se hlíva ústřičná kombinuje s jinými druhy teplomilných hlív, aby rostla i bez potřebného mrazivého šoku.
„V supermarketu koupíte sice jen křížence, ale i ti z velké části přebírají dobré účinky hlívy ústřičné.“ A těch má tato houba požehnaně. Asijská medicína zná její účinky už po staletí, patří mezi ně třeba zlepšení imunity, snižování cholesterolu a cukru v krvi nebo zmírňování zánětů.
Hlíva se výborně hodí do guláše, na pečení i restování. Ale je možné ji taky usušit, rozemlít na prášek a užívat jako lék. Podobně blahodárné účinky ostatně má i penízovka sametonohá, která je výborná do polévky, klidně i té štědrovečerní.
Za dlouhotrvajících mrazů většina zimních hub své plodnice nevystrkuje, je tedy nutné počkat si na menší oblevu. V mechu a jehličí tyhle druhy ovšem nehledejte, rostou mezi popadanými stromy, na pařezech nebo poraněných kmenech. Právě tato místa dřevokazné houby vyhledávají.
„Třeba penízovku najdeme nejspolehlivěji na lípě nebo ořešáku. Prostě na veškerém měkkém dřevě. Já jsem třeba dlouhou dobu chodil s dětmi tuto houbu sbírat do zoologické zahrady. Rostla na jednom listnáči přímo naproti výrovi obecnému,“ směje se pan Hruška.
Pozor na smrtelně jedovatou čepičatku jehličanovou.
Hlíva naproti tomu vyhledává buky a břízy. „Než vzniklo pražské Jižní Město, kdy tu ještě nestály paneláky, nosíval jsem roky z Milíčovského lesa hlívu z páru pokácených bříz. Protože tady ještě nebyl provoz, vždycky jsem si nasadil běžky, doběhl jsem tam a za hodinu jsem byl zpátky s ruksakem hub,“ vypráví.
Pastviny a vápencové podloží jsou ideální pro čirůvku dvoubarvou, pod modříny se skrývají plžatky modřínové, v borovém lese zase můžeme najít plžatky pomrazky. „Tyhle houby se hledají tak, že si musíte kleknout nebo lehnout, rozhlédnout se a hledat odlesky ve stráni. Jinak je kvůli jejich hnědo-olivové barvě neuvidíte.“
Chodit se pro ně nemusí daleko, stačí i městský park. Nadšenci si můžou dřevokazné houby dokonce sami pěstovat doma. Stačí si je správně naočkovat, ještě dokud je teplo. „Musíte použít čerstvě pokácené dřevo, aby tam nebyla přítomna žádná jiná houba a nedošlo ke kontaminaci. Oblíbená je dnes kolíčková sazba. Vyvrtáte díru, do které vrazíte kolíček a přemáznete třeba jílem, aby nemohla vysychat,“ radí.
„Pak je dobré naočkovaný kmínek držet ve vlhku. Osvědčil se mi igelitový pytel, dolů položíte cihlu a zalijete vodou, která nesmí přesáhnout cihlu. A na tu cihlu pak položíte dřevo. Nejdřív to obroste takovým bílým povlakem, takže se můžete leknout, že to zplesnivělo, ale takhle je to správně,“ popisuje pan Hruška. A pak je třeba už jen počkat na první přízemní mrazíky a sklízet úrodu.
Na co si dát pozor
Většina jedovatých hub si sice dala s koncem podzimu pauzu, přesto by si člověk i během zimního houbaření měl dávat na některé druhy pozor. Smrtelně jedovatá je například čepičatka jehličnanová, kterou si lze splést s opeňkou měnlivou. Oba druhy by se sice po mrazech vyskytovat už neměly, některé tlející kmeny jim ovšem poskytují teplo, a tudíž jim dovolují růst.
Vyhnout by se houbař měl podle mykologů i sbírání přemrzlých hub, protože u nich můžou vzniknout zdravotně závadné až jedovaté látky.
„Je to zapříčiněno různými bakteriemi a cizími parazity, kteří se do té houby dají. I hřibovité houby se můžou ještě vyskytovat, třeba hřib hnědý vyrůstá do pozdních měsíců. Ale po mrazu ta houba hadrovatí. Je to podobné, jako když zamrazíte hříbky doma. Když je pak rozmrazujete postupně, a ne co nejrychleji, změknou a jsou blátivé,“ uzavírá pan Hruška.