V pražské arcidiecézi se Svatý rok milosrdenství rozběhl otevřením svaté brány ve svatovítské katedrále 12. prosince 2015. Protože je však provoz katedrály složitý vzhledem k turistickému ruchu a také provozu Hradu, ustanovil kardinál Dominik Duka hlavním poutním místem roku milosrdenství kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech.

Kromě toho byly během Vánoc otevřeny další svaté brány: Kostel Panny Marie Vítězné (Pražské Jezulátko), Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, Klášterní kostel Nejsvětější Trojice ve Slaném, Farní kostel sv. Matouše na Hrádku u Vlašimi, později se připojila ještě Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře u Příbrami.

Navíc vznikly brány na kratší dobu, jako byla například brána v Zaječově v kostele Zvěstování Panny Marie a sv. Benigny. Ty se nyní v listopadu uzavírají.

Tradice svatého roku

Svatý rok je pro věřící mimořádným rokem milosrdenství, v němž mají upevnit svoji víru a najít cestu k odpuštění. Tradice svatého roku byla založena koncem 13. století. Zatímco řádné svaté roky se vyhlašují pravidelně vždy po 25 letech, mimořádné vyhlašuje papež. Příští řádný rok připadne na rok 2025, minulý mimořádný vyhlásil papež Jan Pavel II. roku 1983 jako připomínku výročí Kristova úmrtí před 1950 lety.

Současný Svatý rok milosrdenství začal 8. prosince v Římě. Papež František v tento den slavnostně otevřel Svatou bránu v Bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Řekl k tomu, že „každý, kdo tudy vstoupí (Svatou bránou milosrdenství), bude moci zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dodává naději".

Poslední Svatý rok milosrdenství měla katolická církev v roce 2000. Tehdy jej vyhlásil papež Jan Pavel II.

U příležitosti Svatého roku milosrdenství byla jako dar českého státu v září papeži Františkovi předána socha sv. Anežky. Tu vytvořili studenti z hořické sochařské průmyslové školy.

Svatá Anežka je nejen symbolem české státnosti, ale také odpovědnosti státu vůči nemocným, starým, sociálně slabým a vyloučeným, a v neposlední řadě symbolem milosrdenství. Jako současnice a v jistém smyslu i žačka sv. Františka z Assisi a sv. Kláry z Assisi je svým osudem a svým učením blízká současnému papeži.