Vůně kadidla, která je pro františky typická, se tak přenesla z chrámů i do rodinných příbytků. Kadidlo neboli olibanum bylo jedním z darů, které přinesli tři králové nebo spíše mudrci právě narozenému Ježíškovi. A to mělo jistě svůj význam.

Když benediktin Jan z Holešova popisoval za časů Václava IV. štědrovečerní koledu, připomněl, že kněží v bílém rouchu okuřují tou dobou „kadidlem také domy, do nichž přicházejí, aby silou kadidla dokonale vypudili ďábla, knížete temnot, ze všech koutů”.

Kníže temnot býval tou dobou velmi mocný. V čase tzv. vykuřovacích nocí, jak bylo označováno období od svaté Lucie po Boží hod (13. až 25. prosince) anebo čas od Štědrého večera až do Tří králů (24. prosince až 6. ledna), táhli podle dávných mýtů německým a možná i českým krajem pohanští bohové s vojskem duchů, jimž mohl člověk čelit jediným způsobem – kouřem. Dým stoupající k nebi byl totiž nástrojem, jímž lidé odedávna „komunikovali“ se světem bohů a také démonů.

V očích pravověrného křesťana byli samozřejmě staří bohové i duchové okolo nich pouhými pekelníky, kteří se z našich Vánoc nakonec úplně vytratili. Není tedy divu, že Jan z Holešova při svém popisu středověkých českých vánočních zvyků připomínal, jak snadno se může čert o těchto svátcích zmocnit lidské duše, a to i skrze očistné kadidlo.

Neúmyslně tak upozornil i na další dva u nás už povětšinou zapomenuté zvyky, totiž na zákaz vynášení vánočního ohně z domu a na věštění z dýmu.

Jak správně zapálit františka

Nad svíčkou nebo zapalovačem přidržte špičku františka v plameni po dobu 15–20 sekund. Pomalu s ním v plameni otáčejte, aby došlo k rovnoměrnému zapálení vnějšího okraje. Po vytažení z plamene je dobré ho ještě mírně rozfoukat.

František obvykle obsahuje pálené dřevěné uhlí, které se namele, přidává se k němu i kadidlo (olibanum) – pryskyřice z kadidlovníku pravého (Boswellia sacra), které dodává hořícímu františku známou vůni.

Osudy aromatické pryskyřice
Existuje několik druhů kadidlovníků, které rostou na Arabském poloostrově, v Africkém rohu a také na Indickém poloostrově, v Íránu, na Cejlonu a v Malajsii.
Většina kadidla, které se dnes používá v Evropě, pochází z Etiopie a Somálska.
Nejvíce je však tradičně ceněno kadidlo získávané ze stromu Boswellia sacra (kadidlovník pravý), který roste v Jemenu a Ománu.
Z těchto míst vycházela kdysi tzv. kadidlová cesta, existující už v době bronzové, kdy hedvábná stezka byla ještě vzdálenou budoucností. Mířila jak do Indie a Číny, tak přes Egypt a Levantu do Evropy.
Arabové tvrdí, že kadidlo se používalo už před devíti tisíci lety. Staří Egypťané pro ně poprvé vyrazili někdy před pěti tisíci lety.
Pryskyřice z kadidlovníku pravého se velmi často používá jako součást vonných směsí – jako kadidlo tak může být označována jak sama pryskyřice, tak směs, která ho obsahuje.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: