Je to totiž tak, že v čase adventu v českých zemích procházely průvody maskovaných postav, které koledovaly, dávaly dárky, strašily děti, nebo si jen tak užívaly předvánoční čas. Tyto maškarní veselice byly spojeny především se svátky světců Barbor, Mikuláše a Lucie.

Rej Mikulášů, andělů a čertů na Staroměstském náměstí v Praze

Mikulášská družina

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Mikuláše známe všichni, a za léta, kdy je ho možné 5. prosince potkávat v ulicích, se jeho oděv a význam nezměnil.

Den před ním má svátek Barbora, která sice v průvodu chodívala také, ale váže se k ní spíše zvyk uříznout větvičku z třešně - tzv. barborku a čekat, zda nám ve váze vykvete. Když ano, znamená to, že dívka, která měla barborku ve váze, se může do roka a do dne vdát.

Třetí známou postavou českých Vánoc je tzv. lucka (svátek 13. prosince), která oblečená bíle obdarovávala děti dárky. Její tvář však budila spíše strach, protože někde měla velký zobák, jinde koňskou hlavu, nebo masku s velikými zuby z řepy.

Větvička třešně - barborka.

Větvička třešně - barborka

FOTO: Profimedia.cz

Dalšími zajímavými postavami byly například peruchty, neboli perchty, či peruty, nebo také brůny. Ty se v ulicích objevovaly v předvečer svátků sv. Barbory a Mikuláše a pak také před Štědrým dnem, na Štědrý den a v předvečer Tří králů. Také nebyly nijak pohledné. Oblečeny byly do šatů, ale obličej měly začerněný či zabílený, nebo schovaný za maskou.

Takto vypadala salzburská perchta na setkání maškar v letošním únoru.

Takto vypadala salzburská perchta na setkání maškar  letos v únoru.

FOTO: Profimedia.cz

A konečně o Štědrém večeru, na Silvestra a v předvečer Tří králů se venku pohybovaly tzv. štědré báby zabalené v bílém prostěradle a s maskou na obličeji, která měla dlouhý nos.

Také pánské maškary se nenechaly zahanbit. Například sedmého prosince chodili tzv. ambroži celí v bílém, jen s černým kloboukem na hlavě, a 21. prosince pak celí v bílém tomáši.