Advent ale není v původním smyslu dobou shonu a předvánoční nervozity. Právě naopak. Toto čtyřtýdenní období nabádá ke ztišení, klidu a rozjímání. Pro věřící je časem velkého očekávání a nadějí, že Bůh splnil svá přislíbení daná už starozákonním věřícím a poslal Ježíše Krista na svět. Během adventu by si tedy lidé měli dát do pořádku své svědomí ve vztahu k Bohu i k druhým lidem a šířit kolem sebe naději a radost. Dříve se dodržoval i půst.

Historie adventu sahá až do 5. století do Itálie. Zatímco zde byl advent chápán jako doba přípravy na oslavy narození Páně, v Galii byl pojímán jako příprava na druhý příchod Kristův. V prvních staletích se na Západě slavil také různý počet adventních nedělí, a to mezi čtyřmi až šesti. Počet čtyř adventních nedělí se prosadil v 10. až 11. století. Například pravoslavná církev dodržuje šestitýdenní advent dodnes.

Už jsme psali, že s adventem je neodmyslitelně spojen také adventní věnec. O druhé adventní neděli na něm zapalujeme druhou svíci. Podle dnes zřejmě nejrozšířenější teorie byla tradice adventních věnců založena v prvé polovině 19. století německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem v přístavním městě Hamburku. Vytvořil jakéhosi předchůdce věnců dnešních, kterým chtěl přiblížit dětem blížící se Vánoce.

Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let - na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel. Letos Chanuka začíná právě o druhé adventní neděli - 9. prosince. Chanuka je oslavována na celém světě jako jediný z židovských svátků veřejně v ulicích.