Když se jeho rodiče rozvedli, maminka se vrátila zpátky do Nigérie a tam začala Vánoce slavit. "Zalíbilo se jí to. Koupila si umělý stromeček a na Vánoce nedá dopustit,“ vypráví Kevin, který zůstal v Česku se svým otcem a nyní dokončuje vysokou školu. Má tu spoustu kamarádů, hlavně těch z Afriky.

Kevin z Nigérie se těší, jak si Vánoce užije.

Kevin z Nigérie má Vánoce rád.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Teď už je nás tu hodně. Ne jako dřív, kdy jsem potkal krajana a hned jsem se s ním chtěl kamarádit. Teď už si můžu vybírat.“ Sedět na Vánoce doma je však pro Afričany absolutně nemyslitelné. „Vyrážíme ven, mezi lidi, bavit se!“ vysvětluje Kevin. „Hned 25. se sejdeme v africkém baru a slavíme.“ Dárky? Ty si nedávají. Zato se každý snaží přijít v nových šatech, aby vypadal co nejlépe.

„Popíjíme, povídáme si, ale hlavně tancujeme,“ vysvětluje Kevin, který si vlastní stromeček nekupuje, ale rád si k němu chodí přivonět ke svým českým kamarádům. „A váš bramborový salát je vynikající! Ten si dělám docela často, i mimo vánoční čas!“

Na africké vánoční párty se popíjí nejčastěji pivo a podává se kuřecí maso v omáčce z rajčat, arašídového másla, limetkové šťávy a kari s rýží. Jak dlouho diskotéka trvá? „Nejméně do prvního ledna! Je to dlouhá párty!“ dodává Kevin. Slavit vánoční svátky zkrátka pro Afričany znamená tančit a bavit se s co nejvíce lidmi.

Omylem upekla kapra vcelku

Za přáteli a projít se do ulic vyráží hned po Štědrém dnu i čtyřicetiletá Ruska Elena Feofanová, která v Praze žije už pět let se svým dospělým synem. Miluje vánoční výzdobu velkoměsta a každoročně se chodí dívat na ozářený strom na pražském Staroměstském náměstí. Do Česka ji přivedla práce.

Přistěhovala se z ruského Volgogradu. Vánoce slaví jak katolické, tak ruské, pravoslavné. Ty trvají jeden a proti našim nejsou zdaleka tak důležitými svátky. „Jak se slaví u vás, jsem zjišťovala u přátel,“ svěřuje se Elena.

Ruska Elena Feofanová žije v Česku už pět let. Vánoce slaví jak křesťanské, tak pravoslavné.

Ruska Elena Feofanová žije v Česku už pět let. Vánoce slaví jak křesťanské, tak pravoslavné.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Bez nich si ostatně Vánoce nedovede představit. Navštěvuje se s nimi po celé vánoční svátky. „První rok mi nebylo všechno úplně jasné. Chtěla jsem mít všechno dokonalé, nakoupila jsem svíčky a nové ozdoby na stromeček. Sezvala jsem kromě rodiny i pár přátel. Moc se divili, že jsem upekla kapra celého a tak ho i podávala. Že ho porcujete a smažíte, jsem zjistila až později.“

V souladu s českou tradicí se snaží na Štědrý den nejíst, ale to se jí příliš nedaří. K našemu třeboňskému kaprovi podává majonézový salát, který se připravuje z brambor, nakládané zeleniny a kyselých okurek. Říká se mu „olivier“, protože ho v roce 1860 vymyslel belgický šéfkuchař moskevské restaurace Ermitáž Lucien Olivier. Ostatně ten se v Rusku podává i poslední den v roce, což je pro Rusy větší svátek než Vánoce. Elena a její syn slaví jak české, tak ruské Vánoce, a proto pod stromečkem nacházejí dárky dvakrát: 24. prosince i 6. ledna.

Sezvala jsem kromě rodiny i pár přátel. Moc se divili, že jsem upekla kapra celého a tak ho i podávala. Že ho porcujete a smažíte, jsem zjistila až později.

„Během českých Vánoc ale na našem stole nesmějí chybět ani tradiční ruská jídla. Třeba pohanková kaše a zapečená mořská ryba se zeleninou a červenou řepou,“ dokresluje svou vánoční tabuli Elena.

Stromeček má od listopadu do jara

„Není mi jasné, proč na svátečním štědrovečerním stole máte jenom rybí polévku, smaženého kapra a salát,“ diví se třiačtyřicetiletá Korejka Elen Kim, která vyrůstala v Kazachstánu. „U nás musí být o svátcích na stole co nejrozmanitější jídlo!“

Není mi jasné, proč na svátečním štědrovečerním stole máte jenom rybí polévku, smaženého kapra a salát. U nás musí být o svátcích na stole co nejrozmanitější jídlo!

I ji do Česka přivedla práce. Vdala se tu, narodil se jí syn, po pár letech se rozvedla. Podniká v cestovním ruchu a na Vánoce a koncem roku má nejvíc práce. „Dovážím sem hlavně ruskou klientelu, které musím vždy vysvětlovat, že přes Vánoce si tady moc neužijí. Že Češi slaví svátky hlavně v rodině a poměrně komorně. Dá mi dost práce vysvětlit svým klientům, že o Vánocích je v Česku hlavně klid, mnoho podniků je zavřených a lidé jsou v teple svých domovů. Cizinci čekají, že tu bude veselo.“

Elen Kim je Korejka a tak kromě štědrovečerního kapra na Vánoce chystá i korejské speciality.

Elen Kim je Korejka a tak kromě štědrovečerního kapra na Vánoce chystá i korejské speciality.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

I když má na Vánoce nejvíc práce, na oslavy Štědrého dne si čas vždy najde. Ačkoli je ateistka, jejímu šestiletému synovi nosí dárky 24. prosince český Ježíšek, a 6. ledna ještě ruský Děda Mráz. Elen mísí zvyky českých i ruských Vánoc s asijskými oslavami přelomu roku. „Stromek kvůli synovi zdobím už někdy v listopadu. Nemůže se totiž dočkat. A máme ho až do jara. Nechápu, proč ho někdo vyhodí už 25. prosince.“

Zimních svátků slaví tahle drobná Korejka, která mluví česky úplně plynule, hodně. „Vaše Vánoce, konec roku, ruské Vánoce, starý Silvestr podle dřívějšího ruského kalendáře, přijetí pravoslaví a příchod asijského Nového roku,“ vypočítává. „To je až do konce února co slavit!“ směje se.

Na Štědrý den také kupuje kapra, ale nesmaží ho. Syrovou rybu naloží na několik dnů do marinády z octa a promíchá se zeleninou.

Podobně jako u našich zavináčů se ryba v octu rozloží a pak se jí syrová. „Byla jsem překvapená, že se Češi tak těší na štědrovečerní stolování, a přitom ho mají tak jednoduché.

U nás na svátek musí být mnoho salátů. Já dělám aspoň tři. Korejský mrkvový s česnekem nesmí chybět. A k tomu silný hovězí vývar s nudlemi.“

Na Vánoce obvykle vaří také pelmeně, což jsou taštičky plněné mletým masem. Podle starého korejského zvyku do nich Elen zapéká buď minci pro štěstí, čokoládu pro šťastný život anebo zrnko pepře. „Kdo najde pepř, bude mít smůlu. A tak ho někdy raději úplně vynechám.“

O půlnoci v kruhu

Jihoamerické zvyky se s těmi českými snaží spojit čtyřicetiletý Brazilec Ricardo Hoineff. „Na brazilské Vánoce mám skvělé vzpomínky. Jako každý svátek, i Vánoce jsou tam hodně barevné,“ vysvětluje vystudovaný scénograf, kterého do Čech před devatenácti lety přivedla láska k divadlu. „České divadlo, to byl v Brazílii pojem,“ zdůrazňuje.

„Proto jsem odešel studovat právě sem,“ dodává a vzpomíná se smíchem, jak se na čísi dobrou radu začal před příchodem do Česka učit španělsky. „Říkali mi, že se přátelíte s Kubou a že španělsky tu hovoří každý,“ směje se.

Ricardo Hoineff přišel z Brazílie do Česka před 19. lety. Nade vše miluje vánoční cukroví své moravské tchýně.

Ricardo Hoineff přišel z Brazílie do Česka před 19. lety. Nade vše miluje vánoční cukroví své moravské tchýně.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Nepochyboval jsem o tom. Pak jsem se divil, že mi nikdo nerozuměl.“

Brazilské Vánoce jsou podle něj úplně jiné než ty české. „Na teploměru kolem třiceti stupňů, takže jsme se každoročně na Štědrý den chodili projít na pláž. Pak jsme se převlékli. Otec nesnesl, abychom šli ke stromečku v kraťasech,“ líčí se smíchem Ricardo, který pracuje pro českou televizi jako scénograf. Na brazilských Vánocích se mu nejvíc líbilo, že se sešla opravdu celá rodina.

„Tady v Česku je to jen maminka, táta a děti. U nás ne. Všechny tety, strýcové, sestřenice, bratranci a babičky se sejdou v jednom domě. Obvykle u nejstarší ženy rodu. My jsme chodívali k strýci, jehož rodina pocházela z Rakouska. Ti měli v obývacím pokoji postavený třímetrový umělý stromek dovezený z Japonska, který dokonce voněl. Na něm ozdoby z celého světa, pod ním dárky, které přinesl podle tradice Papai Noel, Otec Vánoc. Byla to krása!“

Brazilskou barevnost se snaží přenést i na českou sváteční kuchyni. „Vaše cukroví je unikátní a dá se skvěle naaranžovat. Mně ho naučila péct tchyně, kterou mám z Moravy. Jaký ona umí skvělý bramborový salát!“ rozplývá se.

Na Moravu kromě barevného stolování přenesl ještě jeden brazilský zvyk: o půlnoci si rodina stoupne kolem stolu a chytne se za ruce. A pak nahlas děkuje bohu. „Za to, že jsme zdraví, že jsme spolu, že se máme dobře. Že máme co jíst, kde bydlet. Prostě za všechno, co nám připadá samozřejmé. A přejeme si, abychom se za rok všichni znovu sešli.“

Češi milují Ježíška

„České Vánoce jsou unikátní,“ je přesvědčen páter Anastazio, který přišel do Česka z Itálie v roce 1993, aby převzal karmelitánský kostel na Malé Straně zasvěcený Pražskému Jezulátku.

 

Vy, Češi, urputně bráníte Ježíška. A stejně tak se bráníte Santa Clausovi.

„Nikde ve světě jsem neviděl tolik vánočních symbolů a rozestavených jesliček jako v Česku. O adventu je máte na každém větším náměstí.“

Do známého pražského kostela se hrnou tisíce cizinců po celý rok a ani Vánoce nejsou výjimkou. Se spoustou z nich italský páter prohodí několik slov. „Vánoce v našem kostele jsou zajímavé tím, že sem nechodí pouze křesťané. K Jezulátku se chodí modlit i lidé jiných vyznání, dokonce i ateisté. Přijíždí sem mnoho bezdětných párů z celého světa, aby poprosili Jezulátko o pomoc. Znám i takové, kterým se prosby splnily,“ usmívá se páter, jež má o Vánocích obvykle napilno více než jindy. Tradiční štědrovečerní půlnoční mši slouží jak v češtině, tak v italštině. A v kostele bývá plno.

Páter Anastazio je Ital. Vánoční tradice je pro vás, Čechy, nedotknutelná, myslí si.

Páter Anastazio je Ital. "Vánoční tradice je pro vás, Čechy, nedotknutelná," myslí si.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Vy, Češi, urputně bráníte Ježíška,“ pochvaluje si kněz, který už Česko považuje za svůj domov. „A stejně tak se bráníte Santa Clausovi. Vánoční tradice je pro vás nedotknutelná a dost na ní lpíte. Víc než země, které se označují za křesťanské. Vy že jste ateisti? No, nevím, nevím,“ usmívá se páter Anastazio.

„Myslím, že dodržujete řadu vánočních zvyků, které se ze západní kultury už vytrácejí. České Vánoce jsou asi jedny z nejpůsobivějších, jaké jsem po světě viděl.“