Vánoční bytosti v Jižní Americe nadělují z trampolín a žebříků

Trampolíny, žebříky i jiné pomůcky používají podle představ dětí v Jižní Americe vánoční bytosti, aby se v noci z 24. na 25. prosince mohly dostat do lidských příbytků a zanechat tam dárky. V Chile s nimi přichází starý pastýř Viejo Pasquero, v Brazílii zase vánoční muž Papai Noel. V mnohém se oba podobají Santa Klausovi, který nosí dárky v Severní Americe a v části západní Evropy. Oblečeni ovšem bývají přiměřeně skutečnosti, že Vánoce v Jižní Americe přicházejí v letním období.

V Kolumbii má nadílku na starosti klasický Ježíšek, zvaný El Niño Jesus. V Argentině si ovšem děti na dárky musejí počkat až do Tří králů. Večer 5. ledna nechávají pod svými postýlkami bačkorku, do které jim trojice putující do Betléma nasype během noci bonbóny a čokoládu.

Ačkoli je Jižní Amerika fakticky celá přísně katolická, přece se v místních vánočních zvycích mísí křesťanské tradice s prvky původní indiánské kultury.

O roznášku dárků se v Itálii dělí Ježíšek, Befana a Babbo Natale

Odpověď na otázku, kdo nosí italským klukům a holčičkám vánoční dárky, bude v různých částech země rozprostírající se na Apeninském poloostrově opravdu rozdílná. V některých regionech, podobně jako u nás, se děti těší na štědrovečerní nadílku od malého Ježíška, v Itálii zvaného „Gesù bambino“. Jinde ovšem přichází s dárky stařena Befana, stará vdova, a to až na Tři krále. V posledních letech se v Itálii začala objevovat ještě třetí vánoční bytost, v jejímž „popisu práce“ je roznáška nadílky. Jmenuje se Babbo Natale (vánoční tatík) a je jakousi italskou obdobou Santa Klause.

Vánoce, italsky Natale, jsou v zemi dosud svázány s některými tradicemi ze starořímských časů. Pohanské saturnálie se totiž časově shodovaly s křesťanským adventem. Sváteční čas trvá v Itálii až do Tří králů.

„Natale, tedy vánoční svátky, tady charakterizují především sváteční pohoštění, bohoslužby, modlitby, bezpočet výjevů z jesliček a samozřejmě dárky věnované dětem i všem dalším blízkým lidem,“ podotýká Helena Genoveseová, rodačka z Prahy, která žije se svým italským manželem Massimem v Římě už více než pětatřicet let.

Červeně oblečený Joulupukki vzbuzuje u finských dětí patřičný respekt

„Onkos täällä kilttejä lapsia?“ (Zdalipak tu jsou nějaké dobře vychované děti?) To je tradiční věta, se kterou vstupuje vánoční muž Joulupukki do dveří finských domů a bytů. Finské holčičky a kluky totiž nenavštěvuje s nadílkou imaginární Ježíšek, ale skutečný urostlý, vousatý chlapík v červeném, teplém oblečení. Přijíždí sobím spřežením z Korvatunturi v Laponsku poblíž finských hranic s Ruskem, kde podle tradice bydlí. Joulupukki je ženatý. Jeho paní se jmenuje Joulumuori a vyznačuje se tím, že umí vařit skvělou sladkou ovesnou kaši s ovocem.

V překladu slovo Joulupukki znamená „vánoční kozel“, což je připomínka starých časů, kdy ve Finsku bývalo zvykem po vánoční hostině ulehnout na lože a přikrýt se kozí kůží. Podobně jako kdysi ve Švédsku totiž i předkové dnešních Finů věřili v mýtického kozla symbolizujícího přízeň pohanských božstev.

Svátek Kristova narození se nikdy neobejde bez šunky, bramborového a tuřínového nákypu, ani bez směsi brambor, červené řepy, mrkve, jablek a naložených okurek. Té Finové říkají „rosolli-salat“. Vánočním pečivem je tu pepřový koláč „piparkakut“ a chybět nemohou pečené hvězdičky plněné švestkovým džemem „joulutortut“. Pije se „glögi“, neboli vánoční punč, který může, ale taky nemusí obsahovat alkohol. V každém případě ale bývá ochucen rozinkami a mandlemi.

Na Islandu nenaděluje Ježíšek ani Santa Klaus, nýbrž třináct trpaslíků

Islanďané slaví Vánoce skoro dva týdny – od prvního svátku vánočního (25. prosince) až po Tři krále (6. ledna). Nadílku tu dětem obstarává třináctičlenná parta vánočních trpaslíků. Vypadají tak trochu jako vánoční muž Weihnachtsmann v Německu. Jsou ale podstatně menší – prostě trpaslíci. První z nich se objevuje třináct dní před Štědrým večerem a s každým novým dnem přichází další. První zmizí zpátky v horách, odkud pidimužíci k dětem přicházejí, o prvním vánočním svátku 25. prosince. Poslední odejde na Tři krále, kdy oslava Vánoc na Islandu definitivně končí.

Stromů roste na ostrově jen málo. A tak si jeho obyvatelé vánoční stromečky sami sestavují ze dřeva, které pomalují nazeleno, přidají zelené větvičky s vánočními ozdobami – a může se slavit. Štědrovečerní hostina se skládá především z ovčího masa (vánoční ovečce ostrované říkají „jolaar“), uzeného, párků a chybět nesmí ani pivo. Tento mok si k Vánocům vaří Islanďané zpravidla sami doma.

Štědrovečerní nadílku v Maďarsku obstarává Jézuska

Zajímavý předvánoční zvyk kdysi dodržovali obyvatelé některých maďarských žup. Na svátek Lucie 13. prosince (Luca napja) začali vyrábět židli (Luca széke). Každý den této práci věnovali aspoň nějaký čas, aby o Štědrém večeru mohli už hotové sedátko přinést do kostela a posadit se na ně při půlnoční mši. Pověst pravila, že z takto vyřezané židle lze vidět čarodějnice a účinně je z ní zahnat.

„Tradicí, která přetrvala až dosud, je v Maďarsku typická polévka z kapra, poté pečená ryba a plněné zelí na štědrovečerním stole. Na vánoční stromek se věší ´szaloncukor´. Kdysi to bývaly kousky cukru zabalené do ozdobného papíru, dnes jde hlavně o čokoládové bonbóny a želé s různými náplněmi a příchutěmi,“ říká paní Marika Horváthová, znalkyně maďarských vánočních tradic a zvyků.

Vánoční nadílku obstarává, stejně jako u nás, neviditelný Ježíšek, v Maďarsku zvaný Jézuska (čti jézuška). V časech komunistické vlády byla v zemi patrná nepříliš úspěšná snaha nahradit jej jakousi obdobou ruského dědy Mráze – maďarsky zvaného Télapó.