Článek
„Věřící pravoslavného vyznání drží před vánočními svátky už od 29. listopadu půst, kdy se nesmí jíst maso – s výjimkou ryb,“ líčí srbské zvyky Mihajlo Borović z Bělehradu.
V předvečer svátků, 6. ledna, nastává takzvaný „Badnji večer“. Hlava rodiny se vydává do lesa, aby tam uřízla dubovou větev zvanou „chrastova grana“. Právě ta, ozdobená slámou a okrasnými větvičkami, je pak pod názvem „badnjak“ symbolem srbských pravoslavných Vánoc.
V čase „Badnjiho večera“ se samozřejmě jí postní strava, ryby, fazole, bez mléka a sýrů. Na venkově je dosud zvykem večeřet na slámě. A opéká se sele, které pak je druhého dne, kdy Vánoce začínají, hlavním pokrmem. Ovšem je přísně zakázáno z prasátka při pečení ochutnávat! „Sele být prostě musí, ať jsi bohatý, nebo chudý,“ zdůrazňuje Mihajlo Borović.
Končí půst, přichází sýr a selátko
Vánoce – srbsky Božić – začínají 7. ledna. „Hned ráno přichází do srbských domů první host, ´položajnik´. Musí to být muž, ženě se dveře zásadně neotvírají. ´Položajnik´ vhodí drobné mince pod stůl, kam rodina uložila ozdobený ´badnjak´.
Potom ´badnjak´vezme, prohrábne jím oheň v kamnech a popřeje všem v domě krásné Vánoce. Nato je odměněn penězi. Sám sice vhodí pod stůl jen pár mincí, ale odnese si zásadně bankovky,“ pokračuje pan Borović.
Božić je prvním dnem, kdy skončil půst, a tak si Srbové konečně s chutí pošmáknou. Nejprve na sýru, který je tradičně prvním svátečným pokrmem. A pak na selátku, zvaném „pečenica“. Pravá přední noha z něj se schovává až do Nového roku, který nastává 15. ledna.
Srbským zvykem je i pálení „badnjaků“ před pravoslavnými chrámy, což obstarávají kněží – „sveštenikové“.
O Vánocích mají Srbové celkem tři dny volna – 7. ledna se slaví už zmíněný Božić, 8. ledna je svátek Matky boží („Majka bogorodica“) a 9. ledna svatého Štěpána („sveti Stefan“).
