Od zvyků, které k vánocům patřily v minulosti, sice nastal odklon, přesto si každá rodina nějakou tradici uchovala. Scházejí se celé rodiny, chodí se na procházku, zapalují se svíčky na hřbitově, zpívají se vánoční koledy apod. Tradicí je i bramborový salát s kaprem, vánoční cukroví a dárky pod stromečkem. U štědrovečerní večeře pak někteří chystají o jeden  talíř navíc pro náhodného hosta a od večeře nevstávají, ať se děje, co se děje, protože ten, kdo vstane, prý do roka zemře. Někteří lidé si vymysleli i vlastní zvyky, kdy například chodí krmit zvířata, nebo pouštějí kapry na svobodu.

Původní tradice, kdy se krájela jablka, lilo olovo, házelo pantoflem či pouštěly lodičky z ořechových skořápek, už sice moc časté nejsou, ale své kouzlo určitě mají.

Šupiny

Pod talíře se štědrovečerní večeří se dávají šupiny z kapra, které mají přinést po celý rok dostatek peněz.

Krájení jablka

Po večeři se nožem přepůlí jablko. Musí se řezat kolmo ke stopce. Pokud má tvar rozříznutého jadřince tvar hvězdy, sejdou se všichni za rok ve zdraví.  Tvar kříže podle našich předků znamenal nemoc či smrt.

Lodičky ze skořápek

Do lavoru s vodou se dají rozpůlené skořápky od vlašských ořechů s malými zapálenými svíčkami. Ořechové lodičky se nechají plout po vodě. Ten, jehož lodička vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, má před sebou dlouhý a šťastný život. Když se lodička vydá doprostřed nádoby, vypraví se její výrobce do světa. Pokud se skořápka drží u kraje nádoby, bude se naopak celý rok držet doma. 

Lití olova

Nejlépe v ocelové nádobce se rozžhaví kousek olova. Do připravené nádoby s vodou se pak tekoucí olovo velmi opatrně celé nalije. Ve vodě vznikne z olova obrazec. Pak už záleží jen na fantazii, co může tvar představovat.

Házení střevíce

Svobodné dívky hodí střevícem přes hlavu. Pokud se bota obrátí špičkou ke dveřím, čeká je svatba a odchod z domova. Pata ke dveřím naopak znamená, že zůstanou doma.

Erbenův Štědrý večer

Jeden ze starých vánočních zvyků je popsán i v Kytici Karla Jaromíra Erbena. Báseň se jmenuje příznačně "Štědrý večer" a je o dvou sestrách, které se vydají k zamrzlému jezeru vysekat do ledu díru a podívat se, co jim voda sdělí o jejich budoucnosti.

Tu jedna klečí, nad vodou líčko; ta druhá stojí podle ní: "Hano, Haničko, zlaté srdíčko, jaké tam vidíš vidění?" "Ach, vidím domek - ale jen v šeře - jako co Václav ostává - však již se jasní - ach, vidím dvéře, ve dveřích mužská postava! Na těle kabát zeleni temné, klobouk na stranu - znám jej, znám! Na něm ta kytka, co dostal ode mne - můj milý bože! Václav sám!" Na nohy skočí, srdce jí bije, druhá přikleká vedle ní: "Zdař bůh, má milá, zlatá Marie, jaké ty vydíš vidění?" "Ach, vidím, vidím - je mlhy mnoho, všecko je mlhou zatmělé; červená světla blýskají z toho - zdá mi se býti v kostele. Něco se černá mezi bílými - však mi se rozednívá již: - jsou to družičky, a mezi nimi - proboha! Rakev - černý kříž!"

Pozitivněji než v Erbenově básni je možné se ponořit do vánočních kouzel s pohádkovou babičkou - kartářkou. Budoucnost na stránkách vanocnivestba.cz předpovídá babička z oscarového filmu Kolja Lilian Malkina.