Článek
„Slavíme nadvakrát. Nejdříve se dopoledne sejdeme ve větším počtu u mé maminky. Připravuje šneky na několik způsobů, tak asi pro třicet přátel. A pak se odpoledne všichni přesunou do úzkého rodinného kruhu a nastávají ty pravé vánoční hody,“ říká Zdeněk.
„U mě doma se připravuje klasická štědrovečerní večeře a pak Ježíšek naděluje dárky. Alespoň zatím každý rok něco nadělil, doufejme, že ani letos to navzdory krizi nebude jinak… Jen oheň, který jsem loni založil, když jsem zapálil obří prskavku a kterým jsem několik dárků dokázal natrvalo poškodit, bych letos už pokud možno neopakoval,“ vzpomíná Podhůrský.
Dárky neřeší, má galerii
Zdeněk má velkou výhodu. Je majitelem prodejní galerie. Když si neví rady, co má darovat svým přátelům k nejrůznějším příležitostem, prozkoumá stěny s exponáty, regály s uměleckými šperky a vždycky něco zajímavého objeví.
“Tím pádem nemusím naštěstí nakupovat dárky na poslední chvíli u benzínky. Když už nestíhám, sáhnu po něčem u mě v galerii, tam je naštěstí moc krásných dárků, které mým blízkým udělají radost. To je moje poslední záchrana... Každý rok si říkám, že to změním, ale letos to zase vypadá naprosto kriticky. Celý týden před Štědrým dnem v kuse buď točím, nebo stříhám své nové pořady. Pokusím se vypravit do obchodů ještě teď, ale mám obavy, že to taky nezvládnu,“ přemýšlí nahlas Zdeněk.
A co by si přál on sám?
“Já jsem bezproblémový, radost mi udělá každá maličkost, která je od srdce. Na nevhodný dárek si nevzpomínám. Jeden byl ale dost zvláštní, v první moment šokující – syn mi dal poukázku na bungee jumping... Pak, bohužel kvůli zraněním na lyžích s dlouhotrvající léčbou, zůstal tento dárek nerealizovatelný... A už to tak zůstane,“ dodává Podhůrský.