V Praze i v krajích se chystají mikulášské besídky, soutěže a průvody. Postavy v biskupských rouchách děti zpravidla chválí a odměňují, čerti je pak "straší a trestají". Všichni účastníci vnímají tento zvyk jako veselou zábavu. V domácnostech se pak děti těší na punčochu plnou pamlsků.

Tradice obchůzek je v českém etnografickém prostředí úzce spjata s církevními prvky, prolínají se však do ní také světské a pohanské obřadní zvyky. Na českém venkově patřily do mikulášského průvodu v minulosti také kominíci, husaři, žid, bába s nůší, mouřenín a další postavy. Mikuláš s mitrou na hlavě zkoušel děti z náboženství a rozdával dárky.

Svatý Mikuláš patří mezi nejoblíbenější světce. Měl pomáhat sirotkům, vdovám a pronásledovaným lidem. Jeho štědrost vychází z legendy o obdarování tří dcer zadluženého otce. I po reformě liturgického kalendáře ve 20. století zůstal jako historicky doložitelná osoba katolickým světcem, který má svátek 6. prosince. Uctíván je také křesťany východní církve.