Hlavní obsah

Idylické Vánoce ve Slezsku: sníh, mráz a muzika

Paní Valerie Moldříková, jíž je třiadevadesát let, vzpomíná na Vánoce svého mládí, které prožila ve Slezsku. „Na Vánoce za mého dětství a mládí byl pokaždé sníh, svátky bez sněhu jsme si tehdy ani neuměli představit. Určitě byly i větší mrazy než dnes. Dobře se pamatuji na to, jak jsem šla do školy a zapadla do závěje. Bez cizí pomoci bych se tehdy ze sněhové záplavy nevyhrabala."

Článek

Po celou dobu žije ve Slezsku, v kdysi hornické obci Prostřední Suché, která je již od padesátých let minulého století součástí města Havířova.

A jak vypadaly Vánoce ve Slezsku před osmi desetiletími?

„Pod stromy jsme nosili zbytky od oběda a večeře, aby nám dávaly větší úrodu. Taky dobytek dostával na Štědrý den něco navíc. Aby se děti zabavily, házeli jim dospělí do rohu místnosti ořechy, které pak caparti hledali. Tradiční bývaly zvyky jako lití olova, oleje, házení pantoflem, aby svobodná dívka zjistila, zda se vdá a odkud asi přijde její ženich…“

V havířských rodinách ve Slezsku prý bývaly Vánoce skromné, ale krásné.

„Ke štědrovečerní večeři byly pokaždé ryby a taky ovoce. Jinak to, co se doma našlo. Stromeček se zdobil slámou, ovocem, a na větvičky se věšel cukr zabalený do staniolu. A dárky pod stromečkem? Žádné zbytečnosti, vlastně vždy to byly věci denní potřeby. Třeba boty. Děvčátka dostávala panenky, ovšem většinou jen hadrové. Samozřejmě že dárky nosil Ježíšek.“

Neodmyslitelná byla účast na půlnoční mši.

„Na Štěpána jsme nechodili koledovat, zato se šlo tancovat. V každé hospodě byla toho dne muzika."

Reklama

Výběr článků

Načítám