Vánoční svátky mají původ v dobách dávno před vznikem křesťanství, kdy lidé oslavovali zimní slunovrat. Církev je přijala za své až v polovině čtvrtého století; staly se především oslavou zrození Syna Božího.

Vánoční stromek má předchůdce v palmové ratolesti s 12 listy, kterou nosili domů Egypťané. Pětidenní římské saturnálie, které začínaly 17. prosince, byly oslavou slunovratu. Příbytky Římanů, vyzdobené jehličnatými snítkami a jmelím, byly vylepšeny svícemi, jejichž záře symbolizovala konec nejdelší noci. Zde se zrodil zvyk dárků jakožto příznivého znamení pro příští rok.

Těžko dnes někdo dodržuje zvyk štědrovečerního stolu s "devaterem jídel". To spíš přežívá tradice vánočního cukroví, které útočilo na linii našich předků. V některých oblastech se chalupy před štědrovečerní večeří vymetaly novou březovou metlou, aby z nich zmizely myši. Zbytky od večeře nosil hospodář kvůli hojné úrodě k ovocným stromům. Po večeři se krájela jablka, přičemž křížek z jadérek znamenal smrt. Ta hrozila i tomu, kdo by nepočkal na ostatní a první od večeře vstal.

Svobodní házeli přes hlavu střevícem

Existovala také pověra, že studánka bude mít dobrou vodu, když se do ní na Štědrý den hodí jablko a ořech. Ty se dávaly i koze kvůli sladkému mléku. Hospodyně si na Štědrý večer jako první braly z mísy nejkrásnější ořechy a uschovaly si je, aby měly po celý rok dost peněz. Jejich dostatek mají zajistit i šupiny z kapra pod talířem.

Z jedné pověry by však neměli radost ochránci zvířat. Týkala se psů, kteří měli být pozpátku vyhazováni z chalup oknem, aby nepustili nikoho cizího do stavení. Z další se mohou radovat meteorologové, ovšem potřebují k tomu cibuli. Ta se rozkrájela na dvanáct dílků, které se uložily v suchu. Druhý den se podle jejich vlhkosti zkoumalo, který měsíc bude příští rok pršet.

Svobodní házeli přes hlavu střevícem. Tam bylo důležité, bude-li jeho špička směřovat ke dveřím. Když se tak stalo, věřilo se, že házející odejde do roka z domu. Budoucnost se předpovídala i ze skořápek plovoucích v mělké misce. Se zapálenými svíčkami představovaly mládence a jedna z nich dívku. Ke které její skořápka doplula, toho si měla vzít.

O Vánocích se rovněž lilo roztavené olovo do vody a ze vzniklých tvarů se určoval osud. Kdo chce, může si to dnes zkusit jednodušeji, když použije rozehřátý vosk.