Větší množství dárků si k Vánocům nebo k Novému roku začali dávat lidé na počátku dvacátého století. Obchodníci v té době už za sebou měli první krůčky v oblasti reklamy a manipulace kupujícími. Výlohy zaplnily vánoční dárky ale teprve ve na začátku prosince, o adventu, kdy se už dávno konaly na náměstích trhy. Současné natahování Vánoc na listopadový skřipec je až jevem jedenadvacátého století.

Na počátku byly až pětisetstránkové vánoční katalogy, které byly stálým klientům dodávány až do domu, a různé drobnosti vkládané do běžného zboží – vystřihovací betlémy, andělé či jednoduché hračky.

Nejvýnosnějším odvětvím byly samozřejmě hračky. Jen některé byly doporučené oběma pohlavím - třeba houpací koně, dřevěná zvířátka, obrázkové knihy, mechanické hračky nebo sady kouzelnických pomůcek a triků.

Jiné hračky obchodníci doporučovali striktně chlapečkům nebo holčičkám zvlášť. Většinou to byly panenky a švihadla pro děvčata, chlapci mohli k Vánocům dostat nejčastěji figurky vojáčků nebo vláček. Světovým hitem se roku 1911 stala první kolekce chlupatým medvídků od firmy Steiff.

Některé z dárků čekaly zabalené pod stromečkem, jiné nacházely děti ráno v punčoše, kterou večer pověsili u krbu nebo v nohách postele. Tento zvyk je původně nizozemský. Děti tu původně dávaly na okno botu jako pozornost pro koně svatého Mikuláše, aby nemusel sněhem běžet bosý. Za tuto pozornost naplnil Mikuláš botu drobnými dárky. V dopisu  malého chlapce z roku 1881 je přesný výčet obsahu punčochy, kterou brzy ráno s bušícím srdcem objevil „napěchovanou věcmi a bezvládně ležící přes pelest“. Byly v ní dva pytlíky bonbónů, kapesní nůž, pomeranče, mandle, rozinky a dvě čepice s kšiltem.