„Když je člověk zamilovaný do svého partnera, zřejmě ho to nutí vnímat všechny ostatní jako méně atraktivní, a ta emoce pracuje velmi specifickým způsobem, takže člověku umožňuje vytěsnit z hlavy svůdné myšlenky na jiné lidi,“ tvrdí odborníci z University of California Los Angeles, jejichž studie byla publikována v odborném magazínu Evolution and Human Behavior.

„Funguje to téměř tak, že láska na lidi sesílá slepotu,“ dodává docent psychologie Martie Haselton z UCLA.

Tým amerických vědců požádal 120 heterosexuálních vysokoškolských studentů majících vážný vztah, aby prozkoumali fotografie atraktivních příslušníků opačného pohlaví. Dobrovolníci byli požádáni, aby si vybrali nejpřitažlivější obrázky a napsali esej buď o svém současném partnerovi, nebo o novém atraktivním objektu z fotografie.

Dobrovolníci, kteří psali o svých vlastních partnerech, šestkrát méně často přiznávali, že myslí na atraktivní protějšky, ve srovnání s těmi, kteří psali esej o vybraném idolu z fotografie. Když si později měli všichni zúčastnění vybavit detaily přitažlivých osob na obrázcích, ti studenti, kteří psali esej o svém partnerovi, měli se vzpomínáním větší problémy.

„Tito lidé si byli schopni vzpomenout, jakou měl dotyčný barvu trička nebo zda byl snímek pořízen v New Yorku, ale nevzpomněli si na nic fyzicky přitažlivého. Nedošlo k tomu, že by byla postižena jejich celková paměť. Došlo k tomu, jako by vyloučili z vnímání věci, které by je mohly vést k přemýšlení nad atraktivitou alternativního protějšku,“ dodali vědci v závěru své studie.